A zda takzvaný Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) neujídá příliš z chudého rozpočtu.
Nyní si představme, že na místě pana Ibla sedí patřičně plasticky upravený řezač hlav Abú Musá Zarkáví.
Podezření, že bezpečnostní úřad možná prověrky falšuje, nebo dokonce prodává, se pak jeví v úplně jiném, hrozivějším světle.
Pokud je mezi podezřelými i sám bývalý šéf úřadu pan Kadlec a šedá eminence současného premiéra Andrej Surňak, vypadá to ještě hůř.
Protože se pohybujeme v mlhavém prostředí tajných služeb, je celá věc ještě spletitější. Možná začala Bezpečnostní informační služba odposlouchávat šéfa NBÚ Tomáše Kadlece prostě proto, že ho tehdejší šéf BIS Jiří Růžek neměl rád.
Nebyla by to zdaleka první konspirační hra, kterou proti sobě hrají vlivní mužové rozvědky. Důležitost a zároveň problematičnost všech tajných údajů hrozivě vzrostla po jedenáctém září.
V současnosti se vede zásadní debata o tom, jak zlepšit spolupráci šéfů rozvědek a politických elit tak, aby odvrátila příští masový útok na západní civilizaci.
Pokud některý z evropských krtků sítě Al-Kajda sleduje aféru kolem NBÚ, odnese si z ní povzbudivé poučení: Buď se může v Česku k tajným dokumentům dostat prakticky kdokoliv, kdo má vliv nebo peníze, nebo místní rozvědka dělá všechno jiné, než aby honila teroristy.
Pošle do Pákistánu zprávu: Tady udeříme! Toto riziko není naštěstí nijak vysoké, ale existuje. Politici by si ho měli uvědomit a udělat po patnácti letech v tajných službách pořádek.
