Absence auta v rodině profesora Michala Stehlíka není z finančních důvodů. Přestože by spíše potřebovali minibus, pravým důvodem jsou řidičské dovednosti obou rodičů. „Vyhodnotili jsme si, že jsme oba špatní řidiči a nic nás zatím nedonutilo si auto pořídit, jak si nevěříme,“ říká.
Podotýká, že i za rodinou či přáteli jezdí nejen po republice veřejnou dopravou. Ač je sám ze tří bratrů, s manželkou na svět přivedli pět dcer a tři syny. „Bereme to jako dar, ale není to velký plán. Nejsme v situaci, kdy bychom se měli nebo chtěli rozšiřovat,“ říká a s úsměvem dodává: „Osm je dostatečný počet.“
Bývalý člen KDU-ČSL a rovněž i bývalý zastupitel města Dačice tak patří k nejplodnějším lidovcům, například čerstvě zvolený poslanec Hayato Okamura má dětí „jen“ pět.
Nahodilost a nepořádek byste přesto u náměstka generálního ředitele Národního muzea doma hledali marně. Vše má svůj řád, který do rodiny vnáší překladatelka a tlumočnice, manželka Lucie. „V plánování je moje žena mimořádný mistr. Je to obrovská logistika, ve které musíme být s manželkou velcí partneři a musíme o sobě permanentně vědět. Děláme si týdenní plán,“ smeká Stehlík.
I když se zatím z jejich početné výpravy nikdy nikdo neztratil, jednu minelu si už hlava rodiny připsala. „Poté, co dcera nasedla na autobus, zjistila, že nějakým omylem nestaví v Jihlavě a jede až do Brna, tak to nakonec řešili přátelé, kteří ji vyzvedávali na nádraží, protože se to tatínkovi prostě nepovedlo,“ přiznává bez okolků.
Králové, draci a rytíři aneb O Babice nešlo
Vystudované historii je Stehlík věrný celý svůj profesní život. Ať už chystá výstavu v muzeu, přednáší studentům na vysoké škole či nahrává svůj podcast, vždy hrají dějiny prim.
Od babických vražd uplynulo 70 let, dodnes nebyly spolehlivě vyšetřeny |
I když by se mohlo zdát, že ho ke studiu o české minulosti dostal Babický případ (vražda tří funkcionářů národního výboru v Babicích v roce 1951, což tehdejšímu režimu posloužilo k vykonstruovaným případům s rolníky a kněžími, pozn. red.), který zasahuje až do jeho rodiny, není to pravda.
Prof. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D.
 Historik z Národního muzea Michal Stehlík v diskusním pořadu Rozstřel. (15. června 2020) |
„Bude to znít divně, ale neovlivnilo mě to. Do roku 1990 se v rodině o Babicích vůbec nemluvilo, byla to temná historie z padesátých let. Moje maminka říká, že ve chvíli, kdy jsem si začal ve školce kreslit krále, draky a rytíře, už jsem to v rámci vnímání minulosti neopustil,“ vysvětluje s tím, že oba jeho dědové byli kronikáři, takže i to může být poutem k historii.
Přesto se Babickým případem začal později zabývat a po pětiletém bádání napsal knihu. Při psaní ho ale čekaly nelehké chvíle, kdy zpětně vyvracel některé informace svého pradědy. „Je to těžké. Máte pradědovy vzpomínky, které velká část regionu bere za bernou minci, jak to tehdy bylo. Byl to pamětník, který po jedenácti letech vězení napsal vzpomínky a vy pak v archívu něco objevíte. Nešlo o interpretaci, ale o omyl,“ říká.
V současnosti se kromě výše zmíněných aktivit věnuje i dvěma knihám. Příběhu Antonína Zápotockého, na němž pracuje se svým studentem Martinem Jelínkem. Druhá je životopisný rozhovor s Kamilou Bendovou o zesnulém manželovi - disidentovi Václavu Bendovi (syn Marek byl nyní opětovně zvolen poslancem).
I přes vysoké pracovní nasazení si dopřává v průměru jen pětihodinový spánek denně a jak říká, za renesančního člověka se nepovažuje. „Mimo jiné proto, že miluji spíše období baroka, tak bych byl radši barokním člověkem. Renesanční člověk by měl umět věci z různých oborů a mě byste například nechtěl slyšet zpívat. Stejně tak si myslím, že nejsem Leonardo da Vinci v rámci exaktních věd,“ upozorňuje.
Baroko ho navíc provází přes dvacet let, když s přáteli připravují v Dačicích barokní festival.
Nabízím univerzitě novou cestu, říká Stehlík
Bývalý děkan filozofické fakulty se o křeslo rektora Univerzity Karlovy ucházel i před osmi lety, kdy vypadl už v prvním kole. Letos poměří síly se současnou prorektorkou pro studijní záležitosti, profesorkou Milenou Králíčkovou. Přesto cítí šanci na úspěch.
Favoritce univerzitních voleb škodí texty v predátorských časopisech. Stáhne je |
„Napříč fakultami jsem získal vnitřní důvěru, je tady spousta lidí, která chce univerzitu posouvat dál,“ těší ho a poodhaluje i své plány v případě, že by v kandidatuře na rektora uspěl.
Rád by zavedl například udržitelnost velkých projektů, tj. udržel vědecké pracovníky i v době, kdy nemají schválený grant. Chce, aby se škola více otevřela do veřejného prostoru a směrem k veřejnosti a v neposlední řadě volá po zavedení pozice prorektora pro IT záležitosti.
„Říkám to trochu přehnanou metaforou, ale jsme krajské město bez dobré infrastruktury. Není to jen bolestivý informační studijní systém z minulého desetiletí ne-li století, který se musí změnit. Je to i otázka ekonomických systémů, vnitřních informací. Nedovedu si představit, že by takto velká škola neměla do budoucna tuto pozici,“ přiznává.
Již tento pátek 15. října ho čeká závěrečná debata obou kandidátů, o týden později, 22. října, bude volba nového rektora.
