Na chodbě školy byli zastřeleni místní komunističtí funkcionáři Tomáš Kuchtík, Josef Roupec a Bohumír Netolička. Postřelen byl František Bláha, který přežil s průstřelem zad.
Při zátahu ozbrojených sil den po akci byl Malý pravděpodobně zastřelen v poli, kde se spolu se svými komplici z babické střelby skrýval.
Po následném zatýkání přišlo jedenáct poprav, desítky lidí čekala konfiskace majetku a deportace, celkem bylo odsouzeno kolem stovky lidí.
Se zbraněmi v osudný večer vešli do babické školy Ladislav Malý a Antonín Mityska. Střílelo se z pistole a ze samopalu. Kdo či z jaké zbraně střílel, už zřejmě nebude nikdy s jistotou objasněno. Venku zůstali hlídat Antonín Plichta mladší a Stanislav Plichta.
Historici se dodnes přou, proč vlastně ke střelbě došlo. Nevědí, zda byla plánovaná, či byla výsledkem momentálního nervového zkratu.
Byl Malý agent CIC, StB, nebo jen alkoholik?
Nejasnosti zůstávají i ohledně postavy Ladislava Malého. Podle hlavních tradovaných verzí byl agentem americké služby CIC, nebo naopak agentem StB, případně obojím z toho. Anebo byl pouze psychicky nevyrovnaným alkoholikem se sklonem k megalomanii.
Dosud nejúplnější a nejstřízlivější souhrn babického případu přinesl ve své knize před pěti lety historik Michal Stehlík. Načrtl i pravděpodobný portrét klíčové postavy Ladislava Malého.
„Malý skutečně přechází přes železnou oponu, s největší pravděpodobností s defraudovanými dolary z ústředny CIC ve Vídni. Není podle všech dokladů spojen se Státní bezpečností. Hledá spolupracovníky, ukrývá se, shromažďuje zbraně. I přes několik vln zatýkání není dopaden. Jeho nezbytným atributem je alkohol a až bájivá lhavost o své důležitosti a činech, které páchá. Narůstající nedůvěra v něj nemohla být vyřešena prakticky jinak než jeho odchodem nebo smrtí,“ píše Stehlík.
„Do babické školy vstupují v noci 2. července 1951 Antonín Mityska a Ladislav Malý spolu. Dle všech dokladů je vrahem Tomáše Kuchtíka právě Ladislav Malý, vrahem dalších dvou funkcionářů Antonín Mityska, který také zranil Františka Bláhu,“ uvádí ve své knize Stehlík.
Američané označovali strůjce za teroristu
Podle něj není pravděpodobně, že by se ještě dnes objevily neznámé historické materiály, které by vrhly jasnější světlo na vztah Malého a StB.
„Před čtyřmi lety jsem získal jsem nějaké materiály CIC, kde je asi v deseti dokumentech zmíněn Ladislavu Malý. Oni tam sice píší, že ho cvičili, ale pak ho po těch vraždách v Babicích nazývají teroristou. Což odkazuje k tomu, že on neměl nějaké aktivní úkoly na Vysočině. Oni sami pak ve svých vnitřních materiálech píší, že spáchal teroristický čin, nikoli třeba tedy čin odbojový nebo připravený,“ řekl nyní MF DNES Michal Stehlík.
Podotýká, že kladl dotaz na Ladislava Malého přímo na americkou vojenskou tajnou službu. „Oni nezveřejní všechno, některé věci jsou začerněné, ale z vyhodnocení toho, co tam bylo, jsem dospěl k názoru, že by to nezměnilo celý ten příběh, byly by to pouze doplňující informace,“ poznamenal autor knihy.
Různá svědectví a vzpomínky pamětníků rozšiřují jenom vějíř paralelních verzí případu. Podle jedné výpovědi například páter Jan Podveský dostal předem informaci od svého přítele z odboje, který byl komunistickým funkcionářem, že celá akce byla připravena dopředu. Jiná legenda zase tvrdí, že Ladislav Malý v poli u Bolíkovic nebyl zastřelen a jeho úmrtní list byl zfalšován.
Měsíc po střelbě bylo popraveno sedm lidí
Komunistický režim babických vražd využil k okamžité exemplární brutální represi, aby zastrašil své „třídní nepřátele“. V tomto případně nepoddajné sedláky a duchovenstvo.
V letech 1951 až 1958 se uskutečnilo čtrnáct soudních procesů, kdy bylo vyneseno jedenáct rozsudků smrti, čtyři doživotí, třiadvacet trestů nad dvacet let a dalších téměř sedmdesát zpravidla dlouholetých trestů žaláře.
První monstrproces začal už deset dnů po střelbě v babické škole. Prvních sedm odsouzených je popraveno 3. srpna 1951 v Jihlavě na dvoře krajského soudu, nynější budovy Vysoké školy polytechnické.
