Začala konečně chodit. Přiběhla ke dveřím, ale neřekla ani slovo. S maminkou Annou Sivákovou jsme seděly u nich doma v obýváku. Natálka stála tři metry od nás, opírala se o skříň.
Trvalo jí asi čtvrt hodiny, než přišla blíž, a pak se schoulila mamince na klíně. Ani bonbony si nevzala. Dívala se na nás nevěřícně, dlouhé tmavé vlásky jí padaly do čela, ručky za zády, smutné oči.
ROZSUDEK A ŽHÁŘI |
"Když k nám přijde někdo cizí, nepromluví ani slovo," říká Natálčina maminka, "ale když je doma jen rodina, pusa se jí nezastaví. Někdy se divíme, co všechno říká," usmívá se Siváková.
Pro Natálku i její rodiče však přicházejí další těžké chvíle. Holčička se maminky nedávno zeptala, jak to, že nemá prstíček. Tříleté Natálce chybí malíček na pravé ruce, na levé další dva prsty. Doktoři jí je museli amputovat. "Malá se zeptala, a já jsem znervózněla. Co mám na takovou otázku říct tříletému dítěti?" ptá se bezradná Siváková.
Ráda čmárá, mudruje, líbí se jí obrázky Zmatlíkové
"Je to malý mudrlant, mě už z ní i hlava bolí. Když začne, neví, kdy se má vypnout," říká Anna Siváková. Podle ní mluvila Natálka hezky čistě, když jí byl už rok a půl. Po žhářském útoku mluvit přestala, ale po roce a půl Natálka pokračuje. Opakuje stejná slova, ptá se na věci, které už zná, ale ráda si je připomíná.
"Mluví, když si hraje. Teď si nejradši prohlíží obrázkové knížky," sděluje matka a ukazuje na knížku s ilustracemi Heleny Zmatlíkové. "Pozná kočičku, kravičku, píše, kreslí, čmárá, strašně ji to baví. Mudruje, i když si hraje s holkami. Je z nich nejmladší, ale největší generál."
Natálka své dvě starší sestry ráda sleduje a dává pozor, aby si neublížily. "Pořád jim říká: Nesmíš to a tamto. Nechce, aby na něco sahaly nebo spadly, zkrátka, aby je něco nebolelo," líčí Siváková. Přijde jí zvláštní, že se právě malá Natálka stará, aby se někomu z rodiny něco nestalo. "Asi že sama vytrpěla dost, jinak to nechápu."
Léčba ji bolí, ale musí to být, říká matka
Rehabilitace nemá tříletá holčička ráda. "Jezdili jsme na ně třikrát týdně, bylo to hrozné. Protahování nožiček bylo nejhorší. Malou to bolelo, ječela, nenechala na sebe sáhnout," vzpomíná matka.
Následky zraněníPodle soudního znalce vykazuje holčička známky opožděného vývoje. "Pozoruji určité známky psychické retardace způsobené pravděpodobně mnohočetnými a často dlouhotrvajícími anesteziemi, kterými Natálka při léčbě prošla," konstatoval soudní znalec Igor Dvořáček. "Jizvy po popáleninách, například na obličeji Natálky, splňují kritéria zohyzdění s trvalými následky," dodal. |
Teď jezdí jednou týdně. Natálka si zvykla, cvičí i doma. Má ortézu, kterou jí rodiče nasazují, když se dívá na pohádky. "Je to dlaha, do které se vsune nožička. Pak se s ní pomalu hýbe. Je to bolestivé, ale nutné."
S dcerou zase brzy pojedou do ostravské nemocnice. Primářka Zdenka Crkvenjaš jim pak řekne, jak velký udělali pokrok a co bude dál. Kolik operací Natálku ještě čeká, však nikdo neví.
Ve středu byla Anna Siváková u Krajského soudu v Ostravě, kde žháři z Vítkova dostali výjimečné tresty.
"Slyšela jsem, co řekli minule před soudem. Že prý jsme nechali Natálku uhořet. Bylo mi z těch řečí špatně," dodává. S tím, že se odsouzení žháři odvolají a případ se protáhne, počítala.
