"Je to vůbec první česko-vietnamská svatba tady na Sapě, protože lidi si tu myslí, že Čech s Vietnamkou nevydrží a po dvou třech letech se rozvedou, padesát procent Čechů se rozvádí. Ale tohle už by mělo být jiné, Robert je úžasný," řekla přítelkyně nevěsty Trang Tran Thu, blogerka iDNES.cz.
Český ženich Robert Janulík se seznámil s Linh Doan Thi před dvěma lety v jejich obchodě, kde pomáhala, když dostudovala. Vztah dlouho schovávali před rodiči. "V komunitě není navazování vztahů s Čechem jen tak. Přitom Vietnamky mají raději české kluky, protože vietnamští jsou sobečtější a nejsou takoví gentlemani. Není tam tak zakotvena rovnoprávnost," míní novomanžel.
"My jsme nestihli takový ten jejich klasický obřad zásnub. Nejdřív nám řekli, že spolu nemůžeme chodit, dokud nebudeme mít svatbu. No a pak jsme říkali, že svatbu chceme, a oni si mysleli, že si děláme srandu. A pak jsme přinesli obrázek z echa, že je těhotná, tak se konečně rozhoupali, že mi jí dali," směje se Robert. Když se do Češky zamiluje Vietnamec, jsou prý rodiče ještě přísnější.
Musel jsem dokazovat, zda nejsem retardovaný
Před svatbou musel pár vyřídit spoustu dokladů. A zatímco na české matrice to šlo hladce, včetně získání nového občanství pro Linh, vietnamská ambasáda byla mnohem přísnější. "Pozvali si mě na pohovor, kde jsem musel vysvětlit, proč si ji chci vzít, nebo předložit doklad o svém zdravotním stavu i o tom, zda třeba nejsem retardovaný. To bylo k neuvěření," míní Janulík.
Focení novomanželů proběhlo ještě před svatbou. "Neplatí zvyk, že nevěstu lze v šatech vidět až při obřadu. Naopak se novomanželé v šatech fotí i čtrnáct dní předem, jen aby jim jejich slavnostní den nic nenarušilo," dodal Janulík.
Mladí manželé umístili album s fotografiemi ke vchodu do restaurace, kde oslava probíhala, aby se na snímky mohl každý host podívat.
Vietnamci český obřad na úřadě neuznávají. Robert a Linh měli proto svatby dvě. Jednu českou v pátek na radnici, které se účastnila jen užší rodina. Po obřadu v Libeňském zámečku následovala hostina, kde se podávala tradiční svíčková. Druhá svatba se odehrála v sobotu v pražské Sapě, datum se vybíralo podle lunárního kalendáře.
Tradiční vietnamská svatba v pražské Sapě.
Vietnamci jsou velmi pohostinní a na hostině ani na zásnubách nešetří, sešla se početná 130členná rodina nevěsty a asi deset lidí z ženichovy strany.
Někteří členové rodiny Linh dorazili v barevných národních krojích, většina ale v "západním" oblečení. Podle pečlivosti bylo znát, jak si Vietnamci dají na oblečení pro sváteční příležitost záležet.
Na pódiu bylo hodně živo, střídali se kamarádi s přáními, moderátoři i zpěváci. Vietnamci jsou velice muzikální, celou oslavu doprovázela hlasitá hudba. Přátelé nevěsty zpívali na pódiu vietnamské i české písně. Manželova rodina nakonec zapěla Vínečko bílé a sklidila zasloužený aplaus.
Podávalo se desetichodové menu složené z polévek, mořských plodů a exotických salátů. Vietnamská kuchyně je prý výborná. "Je mnohem zdravější. A nedá se srovnat s čínskou, kterou známe z levných restaurací. Místo sojové omáčky používají spíše rybí. Mají výbornou rýži a smějí se nám, že vaříme v hrnci igelitové pytlíky," vtipkoval novomanžel.
Rozdílné kultury se potkávají i v domácnosti. Zatímco ve Vietnamu by se ženy po jídle okamžitě zvedly od stolu a šly umývat nádobí, tady má Linh pomocníka. "Oceňují to, líbí se jim, že se to tady tak neřeší," dodal Janulík.
Za dobu, co se mezi Vietnamci pohybuje, už poznal, že nejsou vztahovační, neřeší rasismus, jsou nad věcí.
