Pro stávající vládní sestavu včetně premiéra je nejlepší zavřít oči a jít dál (po předčasných volbách zatím touží nanejvýš ODS).
Je to však i nejlepší řešení pro zemi? Není. Polomrtvá vláda už nebude ochotná ani schopná prosadit nic, co by se dalo nazvat reformami. Bude přežívat, trápit se při každém hlasování ve sněmovně.
Mít další dva roky v čele státu údržbáře, který bude stále viset očima na průzkumech mínění, nemá valný smysl. Rozložme koaliční kabinet na prvočinitele. V sociální demokracii nyní posílí starosocialisté, jimž politici typu Špidly či Sobotky připadají nakaženi blairovskou nemocí.
"Vraťme se ke kořenům, k prohloubení sociálního státu, k většímu zdanění bohatších, k větší podpoře chudých. Tam jsou naši voliči, seberme je komunistům zpět!" Takoví se už Špidlovi pod další úsporný rozpočet nebo Kubinyimu pod reformu zdravotnictví nepodepíšou.
Lidovci podle všeho setrvají ve vládě, jen když setrvá i Unie svobody. Část Unie svobody chce z lana seskočit. Zůstanou-li ve Strakovce sedět její ministři, není podstatné. Bez hlasů ve sněmovně budou jen do počtu.
Po evropských volbách je tedy situace docela jasná: vláda možná i vytrvá, ale nebude už nic dělat. Penzijní reforma se přenechá další vládě. Zdravotní reforma, i kdyby ji ministr Kubinyi nakrásně sepsal, zůstane v šuplíku.
Hlubší změny sociálního systému se odkládají ad acta. Školství, zvlášť to vysoké, si nepolepší, na školné musí univerzity zapomenout. Ekonomika nezíská žádný impulz, aby naskočila na vyšší rychlost. Dluhy nezadržitelně porostou... Při pohledu na vrávorajícího provazochodce pak napadá jediné: Seskoč!
