Kryštof druhý aneb měsíc bezpečnosti

Duben, měsíc bezpečnosti, řekne si ironicky starší pamětník. Gross je na Floridě, ale Kryštof se vrátil domů, povzdechne si mladší. Při mohutném rojení dopravních policistů se skutečně vnucují vzpomínky na socialistické a postsocialistické dopravní huráakce, které měly zakrýt celoroční nečinnost.

Je decentralizovaný Kryštof důkazem, že nová strategie menších cílených dopravních akcí nefunguje? Platí snad na řidiče jedině „masový teror“ policejních uniforem? Ilustrační foto. | foto: Jan Karásek

Na pár dnů vystrašily řidiče, vybralo se víc pokut, ale potom se vrátily silnice k osvědčenému pořádku – zákonu silnějšího.

Nový ředitel dopravní policie Martin Červíček loni v létě sliboval, že se všechno změní: řízení policie se přesune z centra do regionů.

Strážci pořádku by už neměli sedět za bukem a rýžovat. Měli by stát na místě, kde skutečně běží o život. Měli by se přilepit na paty pirátům silnic, kteří ohrožují druhé. A méně soužit malé ryby, kterým naměří v obci třiapadesát na tachometru.

Kryštof měl zajít na úbytě. Policisté se měli trvale zaměřit na riziková místa a zvlášť nebezpečné přestupky. Jenže nejdůležitější statistika – počet mrtvých – nesvědčí o zlepšení.

Až po prvním černém víkendu to na silnicích zmodralo a zezelenalo policejními auty. Čím se liší taková akce od Kryštofa? Ředitel dopravní policie Martin Červíček na mou otázku říká: "Částečně máte pravdu. Celostátní akce to není, ale museli jsme reagovat. Domluvili jsme se s regiony, že uspořádají co nejvíce akcí."

Ředitel přiznává, že iniciativa vyšla z centra. Takže vlastně takový povinně-dobrovolný decentralizovaný Kryštof, dalo by se říci.

Znamená to, že nová strategie menších cílených dopravních akcí nefunguje? Že řidiče vystraší jedině "masový teror" viditelných i za bukem skrytých uniforem?

Martin Červíček s hrdostí říká, že za jeho éry se v druhém pololetí loňského roku počet akcí zaměřených na prevenci a trestání vážných přestupků zdvojnásobil.

Strážci silnic víc používají civilní auta, která by jim měla pomoci odhalit největší silniční "zločince". Jenže výrazné zlepšení tragické statistiky nikde. A když vyjedou na jarní silnice sváteční řidiči, vrhnou se do zahuštěného provozu i policisté. Vsaďte se, že tam do léta nevydrží.

Nepodezřívejme nové vedení policie, nejen té dopravní, z alibismu a velkohubosti. Heslo na autech Pomáhat a chránit je myšleno vážně. Snaha zaměřit se na vážné přestupky, dát pravomoci těm, kdo svému kraji rozumějí, netýrat malé hříšníčky, nekasírovat pokuty také hovoří z duše řadovým řidičům, i odborníkům.

Tak kde je chyba? Ministr Ivan Langer je s prací dopraváků víceméně spokojen: "Vnímám změnu, kterou přinesl nový ředitel. Policisté jsou více v regionech, přibylo jich o dvě stě padesát. Dokud však policejní reforma nepřinese méně administrativy, pořád to nebude stačit."

Ivan Langer věří na moderní metody práce – na elektroniku a internet. Ale hlavně chce dopravní policisty ušetřit zbytečných vyjížděk k drobným nehodám. Zda se mu to podaří, není jisté.

A i kdyby ano, budou policisté skutečně tam, kde mají být, aby zachraňovali životy a jen čas od času nestrašili? Nebude to stačit. Dokud silnice zůstanou tak špatné, jako jsou. Dokud státní úřady neuspořádají trvalé a inteligentní osvětové akce. Dokud řidič riskér nebude předmětem obecného opovržení ve své obci místo předmětem němého obdivu jako dnes.

I když policisté pomáhají a chrání, jsou částí represivní síly státu. Represe působí a má působit na zločince – ke zlepšení celkového stavu společnosti, tedy ani společnosti silniční vést prostě nemůže. Návrat Kryštofa by byl přesto zlé znamení. Znamení toho, že si policisté už znovu nevědí rady.