Děti od porna dělí kliknutí. Školy ale při online výuce prevenci nestíhají

Během distanční výuky nemají některé školy odpovídající čas na prevenci a v určitých oblastech se jí věnují jen minimálně. Nejvíce se zaměřily na kyberšikanu nebo záškoláctví, důležitá byla i oblast duševního zdraví. Naopak na chvostu zůstala prevence online gambling či přístup k pornografii, kde se zvýšenými riziky při výuce na dálku nezabývalo ani procento škol.

Vyplývá to z šetření psychologů a adiktologů z Univerzity Karlovy mezi školními metodiky prevence.

„Data ukazují, že metodici postrádají hlavně čas a nemají na prevenci během online výuky místo. Většina se soustředí na oblasti záškoláctví, duševního zdraví nebo kyberšikany, ale i tak to bylo na různých stupních škol v rozmezí 20 až 30 procent. To je strašně málo,“ říká spoluautorka šetření Kateřina Lukavská z Katedry psychologie Univerzity Karlovy.

Samotné kyberbezpečnosti, která se věnuje správnému chování na internetu, se věnovalo zhruba dvacet procent škol. Dílčím částem, které s webovým prostředím souvisí ale pak naprosté minimum. Například rizikovému sexuálnímu chování a nevhodným projevům sexuality se preventivně věnovalo jen pět procent z oslovených metodiků. 

Ti se zaměřovali hlavně na známé problémy jako je chození za školu, na okraji je pak rizikové sexuální chování nebo sledování pornografie.

„Nadměrné nebo nevhodné konzumaci online pornografie se na prvním stupni věnovalo v prevenci dohromady asi jen jedno procento škol. To je alarmující, protože děti nebo dospívající z toho získávají špatné vzorce chování. Především z mainstremového porna, které je mimo realitu. Dalším problémem je, že se špatně naučené vzorce chování nemusí projevit hned, ale třeba až v dospělosti,“ vysvětluje navazující rizika Kateřina Lukavská.

Kromě téměř neexistující prevence k sexuálním rizikům na síti se školy minimálně věnovali také prevenci online gamblingu. Online výuka přitom trvá několik měsíců a pokerový stůl je na klik daleko.

„Jednou jsem načapala patnáctiletého syna, jak hraje na počítači karty. Přitom měl normálně hodinu matematiky. Nejdřív mě zkoušel oblbnout, že je to zadání a něco počítá. Že to bylo s ‚žolíkama‘ jsem mu měla asi uvěřit,“ popisuje dvaačtyřicetiletá Jana. „Pak se přiznal, že takhle se spolužáky občas hraje, když se v hodině nudí. Naštěstí to bylo jen o nějaké body, nemá žádnou kartu. I tak mě to ale tenkrát zarazilo a hodiny jsem to probírali,“ dodala Jana, která pracuje na poště malého města.

Více lidí a školní psycholog

Pozici školního metodika prevence se věnuje učitel, který k tomu má ale i klasickou výuku v rámci rozvrhu. Nejde o samostatné místo a času na prevenci mu tak zbývá málo.

„Navíc čas není nafukovací, takže by to chtělo posílit personální zázemí ve školách. Ideálně, aby měl školní metodik prevence pro svou činnost v této oblasti odpovídajícím způsobem zvýšený úvazek a pozice školního psychologa byla běžnou praxí, nikoli luxusem,“ vyjmenovává Lukavská možnosti řešení, kterými by se mělo zabývat i ministerstvo školství. „Problematická je totiž také nekoncepčnost sexuální výchovy ve školách,“ dodává spoluautorka studie.

Svět se zrychluje a procesní změny ve školství jsou podle Lukavské pomalé, takže na rizika spojená s dobou se nereaguje včas. Rámcové vzdělávací programy, ze kterých pak svůj plán školy sestavují, by se měly zaměřit na digitální technologie a s nimi spojená rizika. Do prevence by se měly také více zapojit pedagogicko-psychologické poradny nebo pediatři.

Základem jak navracející se žáky do školy usměrnit, je podle dětského psychologa Václava Mertina znovuzavedení řádu do života dětí. Problémy, které byly s distanční výukou, by s ní měly i zmizet.

„Je to na podobném principu jako ‚příležitost dělá zloděje‘. Když mají děti k neřestem přístup, lákají je. Jakmile ale ten přístup odezní, už se tomu nevěnují a nezajímá je to. Tak to bude podle mého i teď. Dětem je potřeba znovu do života vrátit řád a pravidla, která s sebou škola přináší. Spousta problémů tím zmizí, nebo se zmenší,“ popisuje Mertin.

Šetření mezi školními metodiky prevence

Dotazníkové šetření provedla Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ve spolupráci s Odbornou společností pro prevenci rizikového chování a Katedrou psychologie PedF UK.

Během dvou týdnů v listopadu 2020 se studie účastnilo 1 778 základních i středních škol. Pro sběr dat byl využit online Systém evidence preventivních aktivit (SEPA). Cílem bylo zmapovat aktuální stav v oblasti všech hlavních typů rizikového chování a duševního zdraví u dětí během epidemie koronaviru. Mezi tématy bylo například zjišťování míry a závažnosti rizikových typů chování u dětí.

Školní metodik prevence pracuje v oblasti prevence. Zajišťuje metodickou, koordinační a poradenskou činnost v problematice prevence rizikového chování jako je šikana, záškoláctví či agresivita.

Zvyšuje všeobecnou informovanost mezi rodiči, učiteli a žáky k zajištění maximální primární prevence problémů. Úzce spolupracuje se třídními učiteli, poskytuje poradenskou činnost. Podílí se na tvorbě a naplňování Minimálního preventivního programu školy. Organizuje přednášky a besedy.