Zatím každý z relevantních prezidentských kandidátů sliboval před volbou, že se bude pravidelně scházet se všemi stranami, tedy i s komunisty. To Havel nedělal.
"Samotný antikomunismus jako politický program neobstojí," prohlásil například Václav Klaus. A Miloš Zeman byl k zástupcům KSČM ještě o poznání vstřícnější.
Zatímco komunisté získají, jiné strany spíše trochu ztratí. Havel měl vždy slabost pro "menší koaliční partnery", ať už to byli lidovci a ODA v Klausově vládě, nebo unionisté a lidovci dnes. Menší vládní strany tak úderem nedělní půlnoci přijdou o svého neformálního přímluvce a sympatizanta.
Hrad také - alespoň načas - přestane být místem, které budou politici pokládat za další mocenské centrum v zemi. Zmizí dohady a obavy, zda zásadní politická rozhodnutí, například obsazování klíčových míst v bankovní radě ČNB nebo u Ústavního soudu, nevznikají v neformálních a uzavřených kroužcích kolem prezidenta.
Postupem času také bude klesat vliv těch postav ekonomického a politického života, které svůj vliv odvozovaly od skutečných či předstíraných kontaktů s Václavem Havlem.
Odcházející prezident však aktivně nevstupoval jen do každodenního politického provozu. V některých případech zasahoval i do mocenských vztahů přímo ve státní správě. Není příliš pravděpodobné, že by se Havlův nástupce tak aktivně zajímal například o situaci v elitních policejních útvarech, jak to Havel udělal na jaře 2000.
Nakolik Hrad přestane být politickou - a politiku ovlivňující - institucí, bude pochopitelně záležet na tom, kdo Havla nahradí. Zřejmě největší předpoklad k tomu, aby funkci prezidenta dal vlastní politický obsah, má díky svým kontaktům a vlivu Václav Klaus. Byť za to právě on Havla často kritizoval a teď před volbou slibuje, že tomu tak určitě nebude.
