Jsou to trochu komické poměry, vždyť si činovníci Lidového domu na „psí uši a kočičí svědomí“ přísahali, že už se nikdy nesmí opakovat nejednotnost strany. Nebude se „prát špinavé prádlo na veřejnosti“ a nezopakují se půtky, jaké provázely šéfování Bohuslava Sobotky. Za něj se nejvíce cenila loajalita k předsedovi a odpor k Zemanovi i jeho spojencům, zatímco osobní politické schopnosti nebyly tak důležité. Což je vlastně jádro pudla stávajícího partajního konfliktu.
Hlavní tváří „opozice“, které předseda Hamáček „nerozumí“ a první místopředseda Zimola shledává „odtrženou od reality“, se totiž paradoxně stal předseda senátu Milan Štěch. Někdejší odborářský boss a veterán horní komory parlamentu, kde prodlévá nepřetržitě už od jejího ustavení. Druhou nejvyšší ústavní funkci zastává po mnoho let s programovou osobní bezvýrazností. Za neustálého „nasliňování prstu“ podle politického větru.
Přesně to odpovídá i jeho předchozí zákonodárné kariéře, jíž perfektně ilustruje následující skutečnost. Když si Štěch konečně tak trochu vyseděl druhou nejvyšší ústavní funkci, tiskové oddělení Valdštejnského paláce dlouho hledalo byť jedinou fotografii z akce, kde by se dotyčný vážně angažoval. Byl slabý intelektuálně i rozhledem, avšak pomýšlel dokonce výš. Vedle odborářské minulosti při tom spoléhal na svou masku bezbarvosti a nekonfliktnosti, stejně jako na prvotřídní loajalitu k aktuálnímu stranickému předsedovi.
Teď však přišla ostrá změna! Štěch, jenž náležel do Sobotkova klanu a byl jím dokonce navrhován na prezidenta, povstal. Jeho dlouho opatrná kritika vládnutí s podstatně silnějším Babišem vyvřela naplno. Opírá se o stále ještě nejpočetnější senátorský klub ČSSD, jehož „ne“ je vůči ANO skoro jednolité. Ba i senátor Jiří Dienstbier, kterého předseda horní komory nikdy neměl rád pro jeho vzpurnost, se náhle při organizování partajního vzdoru hodí.
Opozice vůči rozhodnutí předsednictva strany nebo mimořádného sjezdu má nepochybně více příčin. Včetně logické obavy z definitivní ztráty elektorátu sociálních demokratů. U mocichtivého Štěcha, který se o úpadek České strany sociálně demokratické vydatně zasloužil, však o ideály tolik nepůjde. Na své poměry vystupuje hodně, hodně výstředně. Zčásti to bude nepochybně tím, že po letošních podzimních volbách s vysokou pravděpodobností na čele senátu skončí a nemá, co ztratit. Ale nejspíš svůj vliv na ostatní uplatňuje zejména proto, že Babišovi nezapomněl jeho urážky a pohrdání při minulém koaličním rokování, třebaže na sjezdu vykřikoval, že není mstivý člověk. Prostě to není osobní.
