V budově pražské filozofické fakulty se stala v Česku dříve nepředstavitelná tragédie. Šílený vrah byl i díky profesionální práci policie zneškodněn. Víc se v tom nevrtejme! Bylo by to neuctivé, mělo by to negativní dopady na oběti a pozůstalé po řádění střelce, navíc by to mohlo inspirovat nějakého dalšího magora, aby ho následoval. Kdo tak činí, je zavrženíhodná hyena.
Přesně tak by se dala v kostce shrnout veřejná debata o tragédii v uplynulých dnech. První část výše uvedených výroků nejspíš stoprocentně platí. U druhé části už je to mnohem problematičtější. S odstupem času se totiž ukazuje, že v případu přibývá pochybností, nejasností a nezodpovězených otázek.
Rozhodně k nim nelze mlčet nebo se spokojit s tezí uvedenou v úvodu tohoto textu. Naopak, o všech je třeba mluvit. Co nejvíc a otevřeně. Protože teprve až budou všichni znát jasné odpovědi, bude možné posoudit, zda v případu někdo pochybil, případně jak a v čem. A jestliže se tak stalo, kdo za to nese odpovědnost.
Jenže tak to v demokracii fungovat nemůže a nesmí. Kritické myšlení, kladení otázek a dožadování se odpovědí jsou její nedílnou součástí.
