Občanská demokratická strana už má dno svého ztrapnění za sebou. ČSSD to teprve čeká. Minulé vlně, která smetla ODS, se šikovně vyhnula. I dr. Ratha jí příznivci odpustili. Nepoškodil ji ani milionářský expremiér Gross. Pozici vítězné strany neohrozila ani záhadná rychlá zbohatnutí ministrů za ČSSD, které si dnes sotva pamatujeme.
S využitím prvorepublikového úsloví bychom napsali, že socialisté hltali se stejnou chutí jako představitelé pravice, ale nemlaskali tolik. Neměli ty tučné zátylky a tučná auta, jejichž čísla měla hlásit světu, tady jede nabob. Měli místo těchto efektních atributů obyčejné křupanské Grossovy igelitky a Rathovy krabice. Dali svým zločinům ošuntěný převlek, aby je přiblížili lidu. Šejdířova igelitka, byť s miliony, je lidu bližší než tučný zátylek padoucha v obleku za půl milionu. A voliči své straně odpouštěli. Rádi neviděli a neslyšeli. Rath byl miláček strany, šmik, a už ke straně nepatřil.
Osoby s minulostí
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Ale šídla z pytlů přece jen vylézají. Zvláště když stranické vedení není dost opatrné. K předsedovi a příštímu premiérovi Sobotkovi se nebezpečně blíží velkomalér s privatizací OKD. Svědomí má čisté, říká, ale privatizace, které ministroval, šla šejdrem. To se pak musí umazat i ministr, že?
Kvůli téže privatizaci určitě nespí ani usměvavý miláček veřejnosti, expremiér Gross, kdysi nejoblíbenější politik. Náhlé zbohatnutí vysvětlil neprůstřelně, prý vlastní investiční genialitou, v niž věří asi jen policejní orgány.
Babišovi nabízí ČSSD na ministerstvo financí Rathova finančního šéfa Jiřího Peřinu, kteroužto osobu s minulostí Babiš (sám s minulostí) nechce. Být náměstkem ministra se chystá i osoba s temnou pražskou kariérou, magistrátní levý kmotr Hulinský. Ministryní se stane paní Marksová-Tominová, členka správní rady firmy, která neumí vyúčtovat (čili zašantročila) dvacet milionů státních dotací. V době, kdy je v popředí absolutní čistota politiků, je od ČSSD dost odvážné vystrkovat do popředí osoby s takovou minulostí. Buďto v té minulosti strana neshledává nic podezřelého, nebo jiné lidi nemá. Že by ale nedokázala nahradit takové figury, jako je Hulinský?
Existuje i vysvětlení třetí: jde o strategické tahy, jak rozdílením funkcí neutralizovat vnitrostranickou opozici proti Sobotkovi.
Kdy už to někdo vyšetří?
Krom mužů (a žen) s minulostí má ČSSD ještě jedno šídlo v pytli: podivuhodnou vlídnost a chápavost ke komunistickým funkcionářům ze starých časů, z nichž ráda vyrábí funkcionáře dnešní. A když je veřejnost znechucena, odvážně ty své politruky hájí. Přispívá tím dost značně k celkovému rozbahnění naší totalitní a okupační minulosti. Stejně laskavý pohled má směrem ke KSČM. Vládní koalice s komunisty už socialistům nepřipadá odporná, a když budou múzy hodně nasoptěné, dočkáme se i toho.
V rozmotávání minulosti projevují naše orgány mimořádný talent nic nerozmotat. Kubiceho zpráva bude mít brzy desáté výročí. Obsahovala informace i fámy nejdelikátnějšího třaskavého obsahu. Vynořila se těsně před volbami 2006 a dodnes jsme v jejím pochopení nepostoupili ani o píď. Byla to provokace, pravda, nebo první vlaštovka nového politického sportu: plivej a plivej, něco se ujme?
Máme boháče, kteří jsou léta předváděni politiky i policií jako padouši, ale bez obvinění.
Máme zločinné kauzy, které léta spí. Kdekdo, zejména ti noví politici, se zapřísahá, jak se s tím pohne, ale s ničím se nehýbe. Janouškův jasný případ bude mít brzy druhé výročí.
A všimněte si, prosím: do jaké záhadné nehybnosti se ubírá i případ tří (zkorumpovaných) poslanců či ohromné zločiny (jaké?) Jany Nagyové. Byly to reklamní politické přehmaty orgánů, a proto mají usnout? Nebo to byly zločiny, které povalily vládu?
Odměny Nagyové jistě vypadaly hrozivě. Ale ve světle odměn, které mezivláda bez důvěry teď nadělila svým lidem, ta hrůza bledne. Prezident označoval svou nešťastnou vládu za vládu odborníků. V popředí je ale jediná odbornost: dolování peněz ze státní kasy formou odměn a prémií. A to klidně i v atmosféře úspornosti, šetrnosti, obracení každé státní pětikoruny dvakrát. Sobotka se nebojí vytahovat na světlo staré figury z éry kmotrů, Rusnok se nebojí odměňovat své lidi s velkorysostí podnapilého šlechtice.
Smutný úpadek ODS nikoho nevystrašil. Ti, kteří zatím v úpadku nejsou, se ničeho, natož voličů, nebojí. Jako by věřili, že oni a jejich strany nikdy nepohasnou. Plyne to z víry, že voliči nakonec spolknou vše, když se jim to dobře podá, nebo že těm dobrodějům, kteří lidu tolik blaženosti slíbili a dají, se chmatáctví odpustí. Možná, že úpadek ODS nezpůsobily neblahé činy, nýbrž nestravitelný kabátec, v němž nabobové, sami sebe vynalézavě nazývající kmotři, poletovali. Ošuntělost je lepší investice. Máme staronové a nové pány. Pozorujme je bedlivě. Holedbají se, jak s neřádem zatočí, ale už jejich první kroky jsou podezřelé. Ano, pozorovat můžeme, ale co uděláme, až něco uvidíme? To je otázka pro sto politologů.
