Byl ten režim protiprávní? Byl zločinný? Je možné být nevinným předsedou zločinného režimu? Je nevinen muž, který je ve vysokých funkcích bezpečně vzdálen spodku, kde se zločiny realizují? Jaká je jeho vina: jen slova a slova?
Rukama nikoho nemučil. Z hlediska těchto otázek na jednom Štrougalovi čerta záleží. I když byl po Husákovi nejvyšším ruským správcem. Ale ani na to se ho soud nezeptal. Však to také nikdo nežaloval. Chudák Hácha blahé paměti.
Zdá se, že žalobci proti vysokým komunistickým činitelům sestavují své žaloby tak lajdácky, aby museli u soudu prohrát. Je to specifické "vyrovnání s minulostí". Nikdo nemůže nic namítat žalujeme, žalujeme, jenže prohráváme. Většina dosud žijících komunistických vůdců už tímto soudním testem prošla - žaloba se nepřijímá, zamítá, muž se osvobozuje.
Laik to ví předem a diví se. Proč komunisty soudí, když je neodsoudí? Oni to předem nevidí? Žaloby bývají chatrné, absurdní, nesmyslné, bezzubé a malicherné. Jeden příklad za všechny: Biľak byl obviňován z velezrady - hádejte čeho? Socialistické vlasti. (To by měl dostat metál, ne žalobu!) Je to pěkné téma pro specialisty: kdo s námi tuto komedii hraje? Nebo jde o výtrysk z hlubin české duše: nešťourejte se ve starých časech.
Lubomír Štrougal si od soudu nese důležité poznání: právo platí. Obvyklý pokřik obviněných vůdců, že jde o politickou mstu, zní kuriózně: vždyť nikoho z politiků neodsuzují. Štrougal má štěstí, že se svého politického pádu a procesu dožil v demokratické republice. Takové štěstí jeho předchůdce na vnitru Barák, kterého Štrougal osobně zatýkal, neměl.
Komunistický soud byl jiný samec. Česká duše je lyrická. Zákon o zločinném režimu máme. Jeho činitelé jsou spořádaní penzisté.Vše to, co ten zákon zavrhuje, dělalo se samo. Jako počasí.
