Jsou to zlovolné útoky konkurentů, nebo vážné podezření? Řekněme, že je to vážné podezření, kterého konkurence využívá.
Zdá se, že nelze zjistit, kolik socialistická kampaň, která je na každém rohu (jako jistý bankomat jisté spořitelny v televizní reklamě), stojí.
Můžeme počet plakátů vynásobit obvyklou cenou v tomto ročním období, jak to dělá agentura. Jenže ČSSD mohla dostat podstatnou slevu.
A smlouva je tajemství. Neměla by být. Voliči mají právo kontrolovat, kolik která strana vydala na svou kampaň. Mají mít možnost rentgenového pohledu do útrob účetnictví.
Představme si, že na podezření - nejen vůči ČSSD, ale vůči kterékoli straně - něco je. Rozdíl mezi deklarovanou a skutečně zaplacenou částkou jsou pak černé peníze. Ať už od nepřiznaných sponzorů nebo na základě toho, že funkcionáři zneužívají své postavení v komunální nebo celostátní správě.
Peníze použité na kampaň mohou rozhodnout volby. Pokud nevidíme do stranického účetnictví, žijeme s obavou, že naše budoucnost může být ovlivněna podvodem.
Podezření, které vznesla agentura Nordeko, může ČSSD poměrně snadno vyvrátit. Může položit na stůl smlouvy a účty a říci: Podívejte se, jak jsme upřímní. Jen se v tom vrtejte, nic nenajdete.
K témuž gestu by pak donutila své soupeře. Sociální demokraté však zvolili tajnůstkářství. Nechtějí nic ukázat.
Je to v současné době jejich právo. Ale nemělo by být. Peníze použité na kampaň jsou příliš důležité na to, aby zůstaly v anonymitě. Všichni účastníci velké hry zvané volby by měli být donuceni položit karty na stůl. Měl by je k tomu v budoucnu donutit přísnější volební zákon.
