"Letos však kladný postoj vyjádřili mnohem častěji respondenti do třiceti let. Téměř třetina z nich hnutí podporuje," řekl Petr Hrala z agentury Opinion window, která průzkum o sympatiích k pravicovým radikálům dělá od roku 1994.
Že má hnutí více příznivcům mezi mladšími lidmi, potvrzuje i nedávný výzkum společnosti AISA. Skiny viděla v dobrém světle takřka polovina teenagerů, kdežto jen 35 procent oslovených dospělých lidí.
"Pakliže jsou závěry výzkumů správné, vysvětlení rozdílného pohledu starší a mladší generace je jednoduché: Hnutí u nás nemá dlouhou tradici, a proto si tedy dokázalo najít cestu hlavně k mladým. Vždyť i import skinheadské hudby je zacílen přímo na ně," poznamenává sociolog Jaromír Volek.
Lidé podle něho pravděpodobně u skinů oceňují hlásaný boj proti drogám a kriminalitě. "To, že se dotázaným nelíbí způsoby dosahování jejich cílů, je alibi." Podle loňského výzkumu zpracovaného pro Úřad vlády nacházejí skinheadi podporu hlavně mezi studenty odborných učilišť.
Sympatie k holohlavým "pravičákům" přiznalo dvaadvacet procent žáků bezmaturitních středních škol, podobně o nich však hovořila jen čtyři procenta gymnazistů. Policejní prezident Jiří Kolář si velkou oblibu skinheadů vysvětluje především nedostatečnou výchovou ve školách a v rodině.
"Pro mě je pohled na výsledky průzkumu také skličující. Ale nemůžeme vzhlížet na policejní represi jako na nějaký všelék proti extremismu. Trestní represe dokáže odchytávat důsledky rasismu, ale ne jeho příčiny," řekl Kolář na zářijovém slyšení v Senátu, který se věnoval neonacismu.
Za pravdu mu dává i vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab. "Zejména pro ovlivnitelné mladé lidi v citlivém věku od 12 do 19 let je třeba daleko intenzivnější výchovy k občanství, k demokratickým a humanistickým hodnotám a k toleranci," poznamenává Jařab.
Změnit pohled na hajlující násilníky má například protirasistická kampaň s ironizujícím názvem "Buďte hodní na svého místního nácka", která skončí posledního října. Ochránci lidských práv ovšem zdůrazňují: Mediální boj nestačí.
Státní úřady musí připravit podobné resocializační programy, jako fungují například v Německu, kde se s extremismem soustavně potýkají už řadu let. Speciální projekty tam ulehčují "vyléčené" neonacistické mládeži návrat do normální společnosti - dokonce zájemcům, kteří se bojí svých bývalých "soukmenovců", pomohou za státní peníze změnit identitu.
