V konventním kostele Narození Panny Marie v Želivě na Pelhřimovsku se nachází pět hrobek různé velikosti a různého významu.
Do té největší se pohřbívali řádoví mniši. Další tři krypty patří šlechtickým rodům rytířů Vraždů z Kunvaldu, pánů Leskovců z Leskova a hrabat Věžníků z Božejova. Tedy rodům, které klášteru odkázaly nebo darovaly část svého majetku.
Přímo před hlavním oltářem se pak nachází krypta opatů, kde na své poslední pouti odpočívají významní představení kláštera z barokní éry.
Expertní tým všechny prostory prozkoumal před dvěma měsíci. Až nyní ale výsledky svého bádání zveřejnil.
"Nejzajímavější z hlediska vědeckého poznání pro nás bylo zjištění, že v kryptě hrabat Věžníků je starší kamenná architektura, která může pocházet z románského nebo gotického období," vysvětluje archeoložka a vedoucí výzkumu Zuzana Thomová z Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. I proto se podle ní tým do kláštera vrátí.
Zajímavé podle ní jsou i poznatky o způsobech pohřbů, nálezy zbytků oblečení a pohřební výbavy. "Technika toho zachytí více než lidské oko," přiznává.
Opati v rukavicích
Do prostor hrobky se vcházelo po několika cihlových schodech. Leží zde například opati Siard Falko či Daniel Schindler. Naposledy sem vyprovodili v roce 1775 opata Arnošta Morávka.
Zeď krypty, kterou kamera zachytila, však napovídá, že mnohé ostatky zde odpočívají ještě déle. Nápis "Anno Domini (léta Páně) 1682" a černou linkou namalovaný kříž odkazuje na dobu minimálně o století dříve.
Význačnost opatů ukazují i odhalené detaily - zesnulí na sobě mají osobní šperky, dochovaly se jim rukavice či obuv, často i pokrývka hlavy. Jejich rakve jsou vystlány látkou a dřevěné pohřební truhly jsou ručně malované.
Anonymní mniši a zmizelí šlechtici
Řádoví bratři se museli spokojit s mnohem menším posmrtným luxusem.
Do jejich velké krypty se vcházelo ze dvou různých stran, takže se expertní tým zprvu domníval, že jde o dvě různé místnosti. Průzkum však později tuto domněnku vyvrátil. Místnost je jen jedna, do její přední části byli pohřbíváni řádoví bratři, do zadní pak kanovníci.
Hroby zde jsou anonymní a ve špatném stavu. Kamera odhalila pouze to, že polorozpadlé rakve byly bíle malované, některé s vyobrazením lebek a hnátů.
Šlechtické krypty na tom nejsou o moc lépe. Hrobka Věžníků z Božejova v jižní boční lodi kostela je v dezolátním stavu. Rakve jsou rozházené, uložené na sobě a často propadlé.
Hrobka rytířů Vraždů je dokonce prázdná a částečně zasypaná, ostatky byly nejspíše při stavebních úpravách přeneseny na neznámé místo.
Kamerou až do rakve
Jediná krypta, ve které kamera zaznamenala dochované pozůstatky šlechticů, patří Leskovcům. Odpočívá zde poslední mužský potomek rodu Jan Kryštof Leskovec a spolu s ním dvě jeho zesnulé manželky. Právě Jan Kryštof v roce 1668 dovolil konventu používat jeho rodový erb.
Na rozdíl od opatů i řádových bratří jsou pozůstatky uloženy v dřevěných rakvích vyplněných hoblinami a zakrytých zbytky černé látky.
Kamera odhalila i malovaná víka s kříži a skrze ztrouchnivělé rakve dokonce nahlédla i dovnitř. Kostry leží na zádech s rukama složenýma na břiše. Na rozdíl od mnichů jsou uloženy v opačném směru - s nohama na východ a hlavou k západu.
Výjimečný projekt
Vedle obsahu klášterních hrobek v Želivě je však sám o sobě zajímavý i způsob, jakým se jejich tajemství poodkrylo.
Mrtvé nevyrušilo bourání zdiva ani odsouvání těžkého náhrobního kamene. Obyčejným přirozeným otvorem o velikosti zhruba 2 krát 2 centimetry kolem kovových čepů tým průzkumníků vsunul do prostoru malou sondu.
Pohled dovnitř jim zprostředkovala diskrétní kamera. Skupina expertů průběh průzkumu sledovala v prostorách chrámové lodi na plazmové obrazovce a rovnou snímané záběry analyzovala.
"Sonda je tak miniaturizovaná, že se skutečně protáhne přirozeným otvorem. Má průměr osm milimetrů," řekl iDNES.cz člen týmu Jiří Šindelář.
Zařízení na robotické tyči s několika ovládacími rameny může i odebírat vzorky a biologické materiály.
Tým přitom přesně nevěděl, co technika odhalí. "Studovali jsme písemné údaje, takže jsme jen zhruba věděli, co nás čeká. Ale na té obrazovce jsme to viděli poprvé," přiznává Thomová. Podle všeho byly některé krypty uzavřeny dokonce několik století.
Co skrývá zazděná stěna?
Závěrečná zpráva výzkumníků obsahuje i různá doporučení. "Pokud bude mít řád premonstrátů zájem, provedeme pro ně i biologickou analýzu vzorků, ale biologové pro to nevidí důvod," říká Šindelář.
Mnohem zajímavější podle něj je otázka, co se skrývá za jednou zazdívkou, kterou kamera odhalila v kryptě rodu Věžníků. Mohla by totiž obsahovat další skrytý prostor. Historické prameny se přitom o ní nezmiňují. Průzkum bude zřejmě ještě pokračovat.
Idea pronikat nedestruktivní metodou do podzemních prostor vznikla po úspěšné realizaci podobných průzkumů hrobky Karla IV. v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, kostnice u kostela sv. Mikuláše v Českých Budějovicích a neznámé chodby na hradě Landštejn. Jak tyto průzkumy probíhaly a co zachytily, se můžete podívat na internetové adrese http://hrobky.info.
V budoucnu se skupina hodlá zapojit do velkého projektu na Pražském hradě, v rámci kterého se bude prozkoumávat DNA zde pohřbených českých panovníků.
Želivský klášterStarobylý klášter na soutoku Želivky s Trnávkou založil podle legendy roku 1139 Soběslav I. Patří k nejstarším v Čechách. Dnešní podoba kostela s dvojvěžovou dispozicí pochází od význačného barokního architekta J. B. Santiniho. Ten klášter přestavěl po požáru roku 1712. Hned po založení se v areálu usídlil mnišský řád premonstrátů. Už v předhusitské éře byl klášter významným duchovním a kulturním centrem. Díky archeologickým průzkumům, které zde probíhaly v letech 1994 až 2000, byly odhaleny zbytky románské a gotické architektury stejně jako předměty denní potřeby z téže doby. V padesátých a šedesátých letech minulého století sloužil klášter jako vězení pro kněze, později jako psychiatrická léčebna. V roce 1991 byl navrácen řádu premonstrátů. |
