Justiční omyly: není jich moc, ale jsou

Může se v České republice do vězení dostat nevinný člověk, aniž by se soudy zabývaly jeho námitkami? Justičních omylů není moc, ale existují. Podle odhadu odborníků se jich za posledních několik let dá najít nejvýše několik desítek. "Určité malé procento milostí má charakter nápravy justičního omylu. V roce 2000 to bylo asi sedm případů," napsal na oficiálních internetových stránkách prezidentské kanceláře Václav Havel.

Jsou případy sporné: prezident například nechal propustit pravomocně odsouzeného dvojnásobného vraha. Soudy však na pachatelově vině trvaly. Ale jsou i případy jednoznačné, kdy justice musela špatnou práci přiznat. Když kvůli administrativní chybě poslala do vězení nevinného, zabavila majetek nikoliv dlužníkovi, ale úplně cizímu člověku, nebo vypověděla ze země nikoliv cizince, ale Čecha.

O justičních omylech se však nejčastěji mluví v souvislosti s nejtěžšími tresty. Ministr Pavel Rychetský na základě podobných případů uvažoval o zavedení automatického přezkumu výjimečných trestů. Proti takové změně se postavila většina soudců. Namítali, že nejnebezpečnější zločinci by tím byli oproti ostatním vězňům zvýhodněni.

"Každý je omylný, i soudce," říká Iva Chaloupková z ministerstva spravedlnosti. Také právě proto, že nespravedlivý rozsudek nelze nikdy zcela vyloučit, řada států včetně Česka zrušila trest smrti.

Na omyly justičních orgánů ve své obhajobě upozorňuje řada odsouzených. Většinou jde ovšem pouze o jejich snahu vyhnout se jakýmkoliv způsobem vězení. Nejznámějším se stal zřejmě případ doživotně odsouzeného dvojnásobného vraha Jiřího Kajínka, který předloni na podzim utekl z věznice na Mírově. Bezprostředně poté

Podle prezidenta chyby vyloučit nelze

O existenci justičních omylů hovoří otevřeně především prezident Václav Havel. Ústava mu dává možnost, aby dal komukoliv bez dalšího vysvětlování milost. V případě svých pochybností o správném postupu justice ji uděluje zpravidla na doporučení ministra spravedlnosti. Několikrát však nařídil propuštění vězňů proti jeho vůli.

"Může se stát, že celým systémem justice někdo projde, a nakonec odejde od poslední instance odsouzen, a přesto je obětí justičního omylu. Na základě studia všech podkladů lze dospět k názoru, že se někdo stal obětí justičního omylu," píše například prezident na internetových stránkách své kanceláře.

"V takovém případě dávám podnět ministru spravedlnosti ke stížnosti pro porušení zákona." Ministr potom buďto prezidentovu podnětu vyhoví, nebo má na problém opačný názor. Pokud má přesto prezident vážné podezření, že jde o justiční omyl, udělí zpravidla milost. "Je to mimořádný případ, ale i to se může stát," píše Havel.

Jedním z nejznámějších Havlových kroků byla v tomto směru milost pro Zdeňka Růžičku odsouzeného za dvojnásobnou vraždu. Prezident si za svůj krok vysloužil kritiku politiků i soudců. Posledně jmenovaným se nelíbilo, že Havel v odůvodnění milosti zpochybnil pravomocný rozsudek.

, co byl chycen, inicioval tehdejší ministr spravedlnosti Rychetský přezkoumání jeho spisu, ale na nic nového se nepřišlo.

Za oběť justiční zvůle se označuje i pětinásobný vrah Ivan Roubal, odsouzený taktéž na doživotí. Ačkoliv v nevinu zmíněných vězňů věří mnoho lidí, za justiční omyly jejich odsouzení označit nelze. Policie proti nim našla řadu důkazů a soudy neměly důvod, proč jejich případy znovu otevírat.

"Před justičními omyly nás chrání možnost nejrůznějších odvolání, stížnosti k Nejvyššímu soudu," popisuje pojistky českého soudního systému Iva Chaloupková z ministerstva spravedlnosti. Přesný počet případů, ve kterých se soudy zmýlily, nelze zjistit. Ministerstvo je neeviduje a v tabulkách jsou schovány mezi čísly o zrušených rozsudcích a kauzách vrácených k novému projednání.

Z dostupných informací vyplývá, že soudy se nejčastěji dopouštějí "procesních chyb", což v praxi znamená, že například neumožní obžalovanému vyjádření k nějakému důkazu. "Nejsou to případy, ve kterých by byli odsouzeni nevinní lidé," zastává se svého úřadu Chaloupková.

Nejvyšší soud v Brně, u něhož většinou potenciální justiční omyly končí, řešil za poslední tři roky více než šest tisíc případů. Lidem, kteří si stěžovali na postup justice, dal za pravdu jen v několika stovkách nich. Většinou šlo o občanskoprávní spory, tedy nikoliv o případy, ve kterých někdo skončil neprávem ve vězení. Počet skutečných justičních omylů lze odhadovat na desítky. "Žádný donebevolající případ neznám," říká Iva Chaloupková.