To vše právě v době, kdy se blíží evropský šampionát v kopané, který se měl stát vizitkou rakouské pohostinnosti a srdečnosti.
Představa, že tisíce fotbalových fanoušků z celé Evropy, mužů a žen uvyklých ze stadionů lecčemus, zvolí raději bezpečí u televizorů než riziko být v Rakousku vězněn šílencem v podzemí rodinného domku, mi připadá poněkud přehnaná.
A nezdá se mi zrovna tak pravděpodobné, že by bylo zároveň ohroženo i lyžování v Alpách, vinobraní v Burgenlandu nebo hudební festival v Salcburku. Prostě jsem si myslel, že možná některé noviny nafoukly pár náhodně pronesených vět některých rakouských činitelů. Média však nepřeháněla.
Citovala například Wolfganga Bachmayera, ředitele renomované Rakouské společnosti pro marketing (OGM), tedy člověka, který přirovnal Fritzla ke zřejmě nejznámějšímu sadistickému zločinci novodobé historie, Jacku Rozparovači, když ve snaze povzbudit skleslé Rakušany připomněl, že například on, tedy Jack Rozparovač, koneckonců obraz Anglie v zahraničí také tolik nepoškodil.
Nakonec vážnost situace podtrhl spolkový kancléř Alfred Gusenbauer, který v projevu 1. května řekl: "Nepřipustíme, aby se celé Rakousko, veškeré naše obyvatelstvo, stalo rukojmím kriminálního, příšerného činu jednotlivce."
Mylně jsem se domníval, že soudný člověk si stěží může myslet, že věznění unesených i vlastních dětí a jejich zneužívání je jev typicky rakouský, jakási místní zvláštnost.
Otázkou je, jak soudného člověka definovat. Patří do této kategorie autoři úvah zveřejněných v německých listech, podle nichž "Amstetten" dokládá, že nikoli náhodou se v amstettenském údolí za války nacházely dva koncentrační tábory spadající pod Mauthausen? Silně o tom pochybuji.
Stejně jako o tom, že se představa o Rakousku jako o zemi deviantů natrvalo vryje do paměti čtenářů v cizině. Rakouští politici, nervózní z představy, že pečlivě připravená a do posledních podrobností naplánovaná sportovní událost bude takto nenávratně pošpiněna, podle mého podlehli mediálnímu tlaku a začali bojovat s fiktivním nebezpečím.
Pomohli tak šířit představy o negativním obrazu země v zahraničí, vytvořeném na základě jednoho, byť otřesného kriminálního činu. Je nepochybné, že se podobný případ může stát kdekoli, zejména však tam, kde jsou lidé lhostejní vůči svému okolí, kde si odmítají pálit prsty a raději před podezřelými věcmi zavírají oči, kde je největší devízou starat se jen o sebe. Nemyslím, že by to byla nějaká pouze rakouská specialita.
