Hrdina, který viděl ve vojenské službě smysl a sounáležitost. Nadrotmistr Jaroslav Mevald se narodil v roce 1978 a první významnou zkušenost s armádou mu přinesla, stejně tak jako mnoha dalším, základní vojenská služba. V Benešově sloužil u průzkumníků a 4. brigády rychlého nasazení.
Rozhovor MF DNES s Jaroslavem Mevaldem z listopadu 2014 |
A také tam chtěl zůstat. Ale nemohl, nebylo pro něj totiž místo. Jako vyučený truhlář se proto vrátil k práci se dřevem. „Ta vojna ve mě ale nějak uvázla a po dvou letech jsem uspěl ve výběrovém řízení do armády,“ vzpomínal Mevald v rozhovoru pro MF DNES na den přesně před třemi lety.
Dost možná ve volbě jeho povolání hrála roli i rodinná tradice. Vojnu měl Jaroslav totiž v krvi. Jeho dědeček byl vojákem z povolání a bojoval ve druhé světové válce proti fašistům v Itálii.
Svá zranění utrpěl, když jeho obrněný vůz MRAP 12. července 2014 napadli v Afghánistánu bojovníci Talibanu.
K útoku došlo nedaleko základny Bagrám několik dní poté, co sebevražedný útočník v Afghánistánu zavraždil pět českých vojáků, z nichž poslední podlehl vážným zraněním až o několik dní později ve střešovické nemocnici. Kromě českých vojáků výbuch zabil dva afghánské policisty a deset civilistů.
Byl zraněný, ale nepřestal bránit své spolubojovníky
Ve dnech, které následovaly po útoku, povstalci zintenzivnili napadání spojeneckých vojáků. „Vzpomínám si, že jsme na tu osudovou hlídku už vyjížděli s určitou nejistotou a já vůbec neměl dobrý pocit. Kluci z našeho vozu vyšli na hlídku. Všude tma. Když se vrátili do auta, už to vypadalo normálně. Jenže najednou na nás zaútočili,“ vzpomínal na osudnou noc Mevald.
On sám byl jako střelec-operátor v kulometné věži obrněného vozidla. Protitankový granát vybuchl těsně vedle jeho hlavy a těžce jej zranil na rameni a hlavě. Střela věž úplně roztrhla, podle ostatních vojáků jí otevřela jako konzervu olejovek. Přesto Mevald opětoval palbu a spolu se svými spolubojovníky útok odrazili.
Americký záchranný vrtulník jej následně převezl do polní nemocnice, kde prodělal první ze tří operací hlavy a kde jej lékaři přivedli do umělého spánku. Probudil se až v Ústřední nemocnici ve Střešovicích.
„Ležel jsem v pyžamu v posteli. Uvědomil jsem si, že jsem v Čechách, což mi žádnou radost neudělalo. Radši bych tam zůstal,“ uvedl Mevald. Takové nasazení je pro jeho službu v armádě ostatně příznačné. Jednotka a její členové pro něj byli nesmírně důležití. „Jsme parta, která společně pracuje na jedné věci, držíme spolu. Věříme si,“ popisoval.
Také proto ho rozčilovalo, když někteří lidé o českých vojácích v zahraničí mluvili jako o žoldácích, kteří si jezdí na mise jen vydělat. „Já jsem klidná povaha, ale tohle mě dokáže nadzvednout. Zvláštní je, že se mi nikdy nestalo, aby mi to někdo řekl přímo do očí. Nejhorší bylo, když jsme podobné hlasy četli i po tragédii pěti kolegů. To už bylo vážně moc,“ řekl Mevald.
Byl to skutečný veterán. Před misí v Afghánistánu absolvoval ještě v roce 2004 sedmiměsíční umístění v Kosovu a o tři roky později byl čtyři měsíce v Iráku. Za jeho příkladné jednání v Afghánistánu ho prezident Miloš Zeman před třemi lety, spolu s pěti padlými českými vojáky, které zabil atentátník, ocenil medailí Za hrdinství.
Chtěl se vrátit do akce, lékaři ho ale nenechali
Po svém zranění se chtěl Mevald co nejrychleji vrátit zpět do akce. Zejména kvůli svým kamarádům. I přes počáteční optimismus ošetřujících lékařů už se ale do aktivní služby nikdy nevrátil. „Snažil jsem se vrátit do armády, ale ze zdravotních důvodů mě museli z armády propustit,“ řekl v červenci 2016 v České televizi.
Nadrotmistr Jaroslav Mevald náhle zemřel v pátek 10. listopadu 2017 den po svých devětatřicátých narozeninách. Zanechal za sebou dvě dcery ve školním věku.
Poslední rozloučení s českým veteránem proběhne ve středu 22. listopadu od 14:00 s vojenskými poctami v římskokatolickém kostele v Albrechticích v Jizerských horách.
O úmrtí Jaroslava Mevalda informovala i jeho jednotka:
