Teta pracovala s Jestřábem léta a tak jsem měl možnost ho poznat blíže. Úžasný a skromný člověk.. Hrozně moc ho mrzelo, že jeho příbuzní se k němu neznají a když byl " churavý ", kompletně se na něj vykašlali. Ale když zemřel, to začalo z jejich strany peklo. Nárokovali si vše.. Nakopat je do zadku!!! Jestřábe, díky za všechno!!

zajímalo by mě, jak ten byt vypadá po úpravách...

Jednou jsem ho tam navstivila. Byl to leden 1994 a bylo mi trinact. Jeste s nejaku kamaradkou tehdy ze Sokola jsme doma nabraly vsechny Foglarovy knihy a sesity a jely pres celou Prahu na blint k nemu a zazvonily na byt. Bylo to bohuzel kratce pote, co ho v byte prepadli nejaci kluci/chlapi (ted uz nepamatuju o co slo), bylo videt, ze se boji. Na kratko nas vzal vedle bytu do klubovny, podepsal vsechno, jen u jednoho meho komiksoveho casopisu se zarazil a rika: “No moment, moment, co je toto”(obratil zpet na titulni stranu), “to neznam, k vydani tohoto jsem nedal svoleni, na to se budu muset jeste podivat!” A pak jsme zas sly domu. Nedavno mi ty knizky tata vyhrabal doma, tak jsem si na to vzpomnela. Nejspis budou mit i nejakou cenu, ale proc by se toho clovek zbavoval, ze?

Jinak nahlednout takto do bytu (uz tu to same bylo vloni na iDnes) je fajn, na cloveka to neskutecne dychne, jen mi to prijde tak trochu ze nam neprislusi to ocumovat. Zajimave by bylo videt, zda to prijemne zrekonstruovali a ma to ducha, ci je to moderna. Na zdd zminovanych googlemaps jsem zadnou prohlidku bytu nenasla.

To jsme tam byli zhruba ve stejné době. Také nám říkal o tom přepadení, bylo vidět, že ho to hrozně zklamalo, byl z toho špatný.

Pane Foglare, ačkoli již tu nejste, tak jste pořád s námi a děkuji vám za spoustu hodin pod dekou s baterkou a inspirací, jak být dobrý člověk. A originály prvních vydání Rychlých Šípů stále mám

Ten byt je dostupny v google mapach k prohlednuti..mrknete :-)

Tady odkaz

https://www.google.com/maps/@50.081038,14.4589408,2a,90y,353.27h,86.95t/data=!3m4!1e1!3m2!1sti5gbqxDqtIAAAQrBk06DA!2e0

Úplně vidím ty dadaistické představy ubytovaných spisovatelů.

Sedím v bytě autora postavy Mirka Dušína, hrdiny s výjimečný smyslem pro pravdu čest a hrdost a v TV poslouchám projev trestně stíhaného premiéra země v kterém přísahá na život svých dětí, že neví čí bylo Čapí hnízdo, to je dnešní Praha Francze Kafky.

Die Wahrheit ist unteilbar, kann sich also selbst nicht erkennen. Wer sie erkennen will, muß Lüge sein

A dostalo mne že pan Foglar se inspiroval i v historii. Třeba historka o mlaďasovi co se houpal na zvonu a sletěl při tom - je pravdivá. Jen se to stalo o 100 let dřive v Praze, dotyčny teenager měl z pekla štěstí... jen se pomlátil. Později se dokonce proslavil, měl mladou milenku, která ho o vic než půl století přežila - a páchal s ní veliké nemravnosti... Přesto se o něm učí dodnes ve škole - ten uličník nebyl nikdo jiny než Karel Hynek Mácha, t.č. zvoník na Petrské věži(tehdy mu bylo asi 14-15)na "Peteráku". Foglar je klasik, spousta jeho děl he temných jak hrob a obrázky jak od Mikulky se k nim fakt nehodi :/... (Často tam někdo umírá, leze se tam do katakomb, mnohdy se to odehrává v noci...). A špatná ilustrace dílo zkazí... :/

No tak tam jsem se houpal na zvonu taky, ale zřejmě jsem byl šikovnější než kolega zvoník-spisovatel.

Sem koukal jak puk na nehezké ilustrace Hochů od Bobří řeky... prej nová doba :/ Nejlepší byly stejně ilustrace Marko Čermáka a kdo vì co je v pozůstalosti Káji Saudka, který v '90 maloval foglarovky do Komety. Ale ty nový obrázky sou děs běs... A taky bych chtěl reedici Záhady hlavolamu. Ale prý bude nějaká limitka s obrázky od Buriana... to chcu !

Myslim, ze nejpropracovanejsi kresby RS jsou od dr. Fischera. Marko Cermak byl rovnez skvely, ale samozrejme uplne jiny.

Byl jsem v lete na slunecni zatoce u ledce nad sazavou a byl to pro me velky emocionalni zazitek. Jakobych se vracel do detstvi na mista, kde jsem nikdy nebyl. Foglarovky me navzdy poznamenaly. Diky za to

nejvic me dostava pasaz, kterou si ctu kazdy konec zimy

"A jak krásné a kouzelné bylo jaro toho roku! Vlaštovky přilétly skoro o dva týdny dříve než jindy a v podstřeší opravovaly í stavěly svá hnízda. Vzduch byl těžký, vonný a plný neznámého kouzla. Ze sadů a zahrad voněla čerstvá zem. Vše bylo v jarním sluníčku tak jiskřivé a jásavé, až oči bolely. Lidé se usmívali. Z lesů a kopců v modravých dálkách za městem se kouřilo. To se vypařovala vlhkost. Na řece se hnuly ledy a rackové nad nimi kroužili a křičeli. Vrabci cvrlikali k ohluchnutí. Podivné vzrušení ovládlo celý kraj. A Vilík s Jirkou chodili v tom jarním vzduchu jako zmámení. Chtěli něco, a nevěděli jasně co. Hledali příhody, hledali něco dobrodružného z knížek, jež přečetli, ale nic nenalézali. V úterý si Jiřík vzpomněl, že si vystřihnou škrabošky z černé látky, obléknou černé rukavice a takto zamaskováni že se večer odváží do uliček Staré čtvrti."

Vzduch voněl ještě více jarem a jakási divná touha vábila hochy pryč z ulic, někam tam za městské hradby, daleko, do těch modrých kopců v dáli, které bylo vídat za jasných dnů