Poté, co případ začala minulý týden vyšetřovat policie pro podezření z podvodu - peníze z Peru totiž už dávno ležely bez povšimnutí ministerstva a bez přičinění firmy Anper v Praze na účtech ČSOB - by se dalo říci, že Murárik je jako doma spíše na ministerstvu financí.
Murárik totiž v pondělí MF DNES přiznal, že se důvěrně zná se dvěma klíčovými úředníky resortu financí - exnáměstkem Ladislavem Zelinkou a exředitelem odboru Karlem Ponocným, kteří jeho firmě udělovali povolení k vymáhání peruánského dluhu.
"Se Zelinkou se znám, protože jsme spolu dělali na likvidacích firem. Pana Ponocného znám osobně už od začátku devadesátých let," řekl Murárik.
Trojice Zelinka, Ponocný a Murárik figuruje v jednom z největších podvodů v dějinách ministerstva financí a policie teď bude vyšetřovat, zda jejich známosti nesehrály v případu hlavní roli. O tom, že peníze z Peru ležely už od roku 1996 v Praze, a že tedy nebylo potřeba někoho pověřovat jejich vymáháním, totiž mohli vědět všichni tři.
Murárik: Nikomu jsem provizi nedával
"Nic jsme si nedomlouvali. Ani jednomu jsem provizi nedával. Všechno je jen náhoda," tvrdí Murárik. Zelinka rezignoval na funkci minulou středu a Ponocný byl odvolán ve čtvrtek. Murárik, který před rokem 1989 působil sedm let jako obchodní zástupce Československa v Bolívii, říká, že chyba je na straně státu, protože měl nepořádek ve vyúčtování peruánské pohledávky.
"Já za to nemohu, že ministerstvo nevědělo, kde co má," říká Murárik. Ministerstvo vedlo ve svých výkazech zbytek peruánské pohledávky ve výši 1,5 milionu dolarů od roku 1996.
"V roce 1999 jsem požádal své partnery v Jižní Americe, aby prověřili, zda by se pohledávka dala v Peru vymoci, ale dostal jsem jasnou odpověď, že Peru už žádné závazky k Česku nemá. Inkasním místem v deblokaci dřívějších pohledávek Peru byla vždy pražská ČSOB, tak jsem si říkal, co kdyby ty peníze ležely právě tam," říká Murárik.
"Byla to ode mne taková intuice, tak jsem si v roce 2001 troufl podepsat s ministerstvem financí mandátní smlouvu na vymáhání té pohledávky," uvedl podnikatel.
Kdyby byl úspěšný, dostal by podle smlouvy 70 procent z pohledávky a stát zbývajících 30 procent. Avšak za necelý rok poté dostalo ministerstvo financí úřední oznámení z Peru, že Česku už nic nedluží. "Ministerstvo pochopilo, že ta pohledávka je hnůj - jak se to v naší hantýrce říká - a tak jsme v únoru 2002 podepsali dodatek ke smlouvě, podle které firmě Anper náleželo 95 procent pohledávky a státu jen 5 procent," přiznává Murárik.
Jenže pak se musel stát jakýsi zázrak. Murárik najednou zjistil, že peníze leží v pražské ČSOB, a nahlásil to ministerstvu financí. Jeho známý, ředitel odboru Karel Ponocný, pak vydal pokyn, aby byly peníze převedeny na účet do banky HVB. Tady se částka rozdělila na dva díly a český stát dostal v přepočtu podle smlouvy jen 2,3 milionu korun, zatímco Anper si připsal téměř 44 milionů korun.
Kdo Murárikovi prozradil, kde peníze ležely? "Neřeknu," uvedl muž, který si vůbec nepři pouští, že by mohlo jít o podvod. Policie začala v pondělí prověřovat i další aktivity Zelinky při vymáhání pohledávky v Kazachstánu.
