Z pohledu západního světa to nebyl žádný velký demokrat ani pokrokový muž.
Zastupoval šíitské extremistické hnutí, které chce vytvořit v Iráku islámskou republiku po vzoru Íránu. Přesto je jeho smrt velkou ztrátou a dalším vážným malérem pro budoucnost Iráku.
Odpůrcům budování nové země se podařil přímo husarský kousek. Jako by toho nebylo málo. V dnešním Iráku se takřka nic nedaří. Bezpečnostní situace je kritická pro cizince i domácí.
Irácké gerily útočí na koaliční vojáky, novináře a zahraniční odborníky, kteří přijeli Iráku pomoci. Páchají atentáty na civilní obyvatelstvo. Do toho se ukazuje, že ani koalice si v Iráku nepočíná správně.
Skandál s šokujícími fotografiemi týrání iráckých vězňů zničil zbytky chabé důvěry Iráčanů k západnímu světu. Představil americké síly jako vetřelce, kteří nepřijeli Iráku pomoci, ale zlovolně ukazovat svou neomezenou vládu a zvrácené pudy.
Aby toho nebylo málo, teď přišel úder na samý střed prozatímní vlády dosazené zahraniční koalicí. Atentát s sebou nese zničující symboliku. Byl zabit šéf prozatímní vlády, na niž mnozí Iráčané nahlížejí jako na vládu kolaborantů dosazenou západními okupanty.
Všem, kteří by nyní chtěli pomáhat budovat Irák společně se Západem, atentát jasně signalizuje - Dejte si pozor! Nikdo si nemůže být jist. Umíme udeřit, kdekoli chceme.
Zároveň smrt Izzadína Sálima ukazuje, jak obtížné je spoléhat se na exilové vůdce, kteří v Iráku nemají takovou autoritu, jak se čekalo.
Vražda je také dalším (kolikátým už?) důkazem, že koalice nemá situaci pod kontrolou, když nedokáže ochránit ani nejvyššího představitele země. Konečně atentát vzdaluje již tak chabé šance na předání moci Iráčanům, které má nastat koncem června.
Nikdo dnes neví, co udělat, aby se z Iráku nestala říše násilí a chaosu, která bude plodit jen další zlo.
