Tajak každy maly pajtaš v mojim věku sem se přal Merkur a kolo. Misto Merkura sem dostal dřevěne kostki a misto vlasniho kola raz foter dovlek dom z putyki polozrezlu ukrajinu. Že pry ju vyhral v kupkach (taka fajna hospodska hra) a že ju spolu, my dva chlopi, dame dohromady. Dřysty prdy.
On furt neměl čas, bo byl buď v rubani a nebo vyspaval, tuž to zbylo na mě. Byl sem celkem šikovny, tuž sem za kapesne nakupil pikslu barvy a aspoň to natřel, bo to vypadalo, jak by s tym kdosyk spadnul do Ostravice a vytahli ho za pul roku.
Nevim, esli se kdosyk pamatuje, jak vypadala prava ruska ukrajina. Tuž take typicke kolo pro desetileteho synka. Ram uspusobeny k temu, aby vydržel pad ze stometrove skaly na beton, a nebo nalet imperyjalistyckich eroplanu.
Těžki jak gotvaldova socha. Gumy jak z děckeho traktora. Předni brzda bez obloženi, aby bylo v nocy vidět, jak člověk brzdil a vzadku misto cvrka torpedo. To jak chtěl člověk zabrzdiť, musel šlapnuť dozadku a jak pravě něpřeskočily kule v ložisku, aji zastavil. A na takim žďorbu sem se měl naučiť jezdiť.
Tuž pravda, jakesyk zaklady už sem měl, bo raz mě něchal jeden bohatši kolega ze školy svezť na svoji favorytce. Ujel sem tak ze dva metry, než sem aji s kolem bechnul do křaku. Hned přyletěl, dal mi do pysku a pry, čemu sem mu něřeknul, že něumim jezdiť a ať to navalim, bo mu to odřu. To bylo cosyk.
Kolo lehučke jak aštverka pauzaku, fajně bzučelo, jak jelo a ta pěkna modra barva. Paru nocy sem stravil tym, že sem se přectavoval, jak mě jeho familija adoptuje a on potem nahodu umře přy padu ze schodu...
Tu tatovu ukrajinu sem po prvni izdě přemenoval na buchar, bo jak sem z ni dřystnul na zem, zrobila taki zvuk, kery mi přypoměl, jak sme byli ze školu na ekskurzyji v Tatrovce, kaj lisovali bebechi do kabin. ram, ale bylo to vysoke jak žirafa na žebřu, tuž sem od synku z vedlejšiho baraku odkukal taku metodu.
To stě prostrčili pravu nohu zleva skrz ram, položili ju na pravu šlapku, odrazyli stě se a skruceni jak banan stě jeli. Jak se zadařylo, ujel sem tak z deset metru a vystupil na stejne straně, jak sem nastupil. Jak se nězadařylo, vzal mě balanc napravo a to sem potem věčinu musel čekať v dosť nědustojne poloze, až kolem kdosyk pujdě a vymota mě z teho bestyjstva ven. Ale byl sem vytrvaly.
Něvzdaval sem to aji přesto, že sem v kolenach nosyl dom šutru, že bysme se mohli založiť štěrkovňu. Nakoněc sem tu bestyju divoku skrotil a služila mi fajně až do šesnasti.
To se mě asy mamě zželelo, bo se mojemu bicyklu řechtal aji ten pohlupavy Marek z protějšiho baraku, kery nědal v jedenasti dohromady větu a věčinu enem hikal, a donutila fotra, aby odložil jakesyk ty chechtaki z premiji a kupil mi pořadne kolo.
Tuž jasne, že někupil nove, bo na to byly pořadniki, ale od kerehosyk kolegi, pry lehce ojete. No aspoň už to něbyla ukrajina, ale eska. Syce damska, s dvumi šikmymi rulkami, ale zas se na to dalo lechko nastupovať.
S tym sem tež zažil fajne věcy. Pamatuju se na ten den, jak sem na haldě našel stare berany a vyměnil sem ich za ty damske řyditka. Naparoval sem se jak žehlička, bo krom tych rulek už bylo skoro něrozeznatělne od favorytki.
V jakimsyk magazyně sem potem viděl fotku bicykla bez blatniku a byl sem z teho vedle. Tuž to musym mět tež! Akurat že jak sem chtěl dať pryč předni blatnik, levy šrub byl jakisyk zarezly a něšel, tuž sem chvilu jezdil s napul uvolněnym blatnikem, než měl foter čas a pomoh mi to odervať.
Na to němam dobre spominki, bo sme se synkami robili zavod na naši dluhe ulicy a ta bestyja plechova se rozhodla v nejlepšim, že skusy, esli by ji něbylo lepši mezy špicami. Tenkrat sem vyhral.
Děcka syce byly proti, bo do cyla se mělo dojet na kole, ale stejnak sem byl prvni. Potem mi ho jakasyk sviňa ukradla aji se zamkem, bo sem ho syce přymknul k zabradli, ale něvšimnul sem se, že kusek dal je zrezla ďura.
Jak neska člověk proleze obchody, něchce se věřyť, že kdysyk byly akurat ukrajiny, skladacy eski a favorytki a to enem pro znamych, podle pořadniku nebo v tuzeksu za bony. Člověk by na to neměl zapominať, bo kdo to potem povyklada tym malym něvděčnym gizdum?
Zdař buch Ostravak
