Zastupitelé se touto platební džunglí prodírají, jak umějí. Někteří počestně, jiní s chamtivostí. Všelijak kombinují, komu vyplácet plat asistenta, jak shrábnout nájemné za kancelář či třeba kolik vyždímat z cestovného.
Neboli: jak ošulit nepřehledná pravidla a přihrát co nejvíce do vlastní kapsy.
Někdo to dělá obratně, je nepolapitelný, někdo tak neohrabaně, že kolem sebe šíří mravní zápach, a někdo i za hranicí zákonů.
Předseda Sněmovny Zaorálek by všechny rád stiskl etickým kodexem. Věří, že chamtivec po přečtení etických zásad svou chamtivost odhodí. Ovšem kodex mravnosti se hodí hlavně chamtivcům. Svou chamtivost nechají zmizet za jeho počestnou clonou.
Poslancům a senátorům se nedivme: chovají se jako každý občan tohoto státu. Vystihli jeho ducha.
Jako všichni občané tančí v houšti paragrafů, ve složitém systému nepřehledných výhod a sankcí, v byrokratickém chaosu. Duch tohoto státu přímo vybízí: čaruj, kouzli a kličkuj. Tanči ve svůj prospěch.
Lék na kořistění zákonodárců je jednoduchý: každý dostane jeden plat a nakládá s ním podle vlastního uvážení. Dá kus manželce, asistentovi, nájemci kanceláře či sobě.
Volby dávají zástupci lidu právo tvořit zákony. Musí mu dát i právo nakládat s platem podle vlastního uvážení.
Duch státu je však jiný. Říká: toto smíš, toto ne, toto ti nařídíme, toto zkontrolujeme. Zde máš dávku, přídavek, náhradu.
Jeden plat? To otvírá jinou katastrofální debatu. Kolik vlastně má brát zákonodárce? Duch státu říká: Zatajte to, bude klid. Sestavte raději pěkný etický kodex.
