. MNICHOVSKÁ DOHODAPlný text mnichovské dohody včetně dodatků (zdroj: Bořivoj Čelovský, Mnichovská dohoda 1938) |
Německý vůdce Adolf Hitler měl v „československé otázce“ ještě během roku 1938 pořádně nejasno. Sedmdesát let po podpisu diktátu, jímž velmoci nařizovaly Praze odevzdat opevněné pohraničí Berlínu, to naznačil historik Václav Kural.
Německo podle něj nebylo jednotné například v otázce, kdy válku začít. Nedočkavý Hitler preferoval dřívější útok. „Cítil se nemocen a chtěl zažít tu slavnou éru, až Německo ten svět ovládne a co všechno s ním udělá,“ vysvětlil Kural jeho pohnutky 18. září na vědecké konferenci v Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze.
Historik Václav Kural v Ústavu pro studium totalitních režimů 18. září 2008 (foto ÚSTR)
Jenže ještě 21. dubna 1938 Hitler maršálu Keitelovi nad mapami plánu „Zelený“ (útočná operace proti Československu) tvrdil, že „v dohledné době“ útok na jednu z mála zbývajících demokracií v Evropě nechystá. Teprve ve světle květnové částečné československé mobilizace změnil plány, řekl Kural.
To už měl k ruce sudetské Němce, „pátou kolonu“, jejíž diverzní činnosti v týlu obranné linie se československé vedení obávalo. Ovšem Hitler se o přeshraniční spojence příliš nezasloužil. „Teprve, když mu Konrád Henlein zaslal žádost o připojení Sudet k Třetí říši, tak ho Hitler instruoval, aby si Němci žijící v československém pohraničí začali klást nesplnitelné požadavky,“ popsal historik počátek jejich spolupráce.
Nacistická propaganda: Zabrané Sársko (svislé šrafování, na západě), Rakousko a znázornění okleštění Československa. Zdroj: Profimedia.cz
„Italská hra“ s Čechami v kapse Hitlerovi nevyšla
Hitlerův původní plán počítal s tím, že fašistická Itálie bude ve Středozemí poutat síly hlavního československého spojence - Francie. Tím by se znemožnil útok Francouzů na Německo, většina jehož sil by útočila na Československo.“Když Mussolini bude souhlasit, tak se vrátím s Čechami v kapse,“ hlásal vůdce před cestou do Itálie. Jenže duce byl proti.
O využití italského území ve válce proti Německu přitom paradoxně ještě v roce 1936 uvažovali francouzští generálové, píše historik Karel Straka.
Zatímco na československé straně hranice rostla pohraniční opevnění jako houby po dešti, Hitler měnil svůj odhad, jak dlouho mu bude trvat rozložení organizovaného odporu československé armády.
„Termín porážky stanovil poprvé na dva dny, podruhé na čtyři, potřetí na osm. To ale bylo podmíněno bleskovým vojenským překvapením, jinak by dle slov Hitlera ´Čech získal už nedostižitelný náskok´,“ řekl Kural k plánům nacistického pohlavára, který se tehdy stále ještě bál zásahu ze západu. A skrz pohraniční opevnění, byť nedobudované, by prý tak rychle Němci neprorazili.
„Anglická hra“ už vyšla
Hitler se nakonec rozhodl k „páce“ v podobě Anglie s úmyslem zbavit Československo spojenců. Ostrovní království se stalo i cílem Henleina. „Jezdil do Anglie a tam prezentoval sudetoněmecké požadavky jako nějakou nepatrnou kulturní autonomii, čímž načas obalamutil i jinak protinacistického Churchilla,“ popsal už úspěšnější postup nacistů Kural.
. Mnichov 1938 na bloguZrádci, srabi a hrdinové, píší blogeři na iDNES.cz |
Definitivní příklon k politickému řešení situace Hitler zpečetil v nočním telefonátu s K. H. Frankem poté, co selhalo sudetoněmecké povstání v polovině září. Zatímco českoslovenští vojáci, Stráž obrany státu, finanční policie a četnictvo bojovali s henleinovci, Frank v noci volal Hitlerovi.
„´Podle dohody čekáme vojenský zásah Říše, můj vůdče,´ hlásil Frank. ´Ještě chvíli počkáme, herr Frank,´ odvětil po chvíli mlčení rozespalý Hitler,“ vylíčil scénu Kural. Německo počkalo dva týdny, pak získalo pohraničí prakticky bez boje.
Britský premiér Neville Chamberlain (foto Profimedia.cz) po návratu z Mnichova tvrdil, že zachránil „mír pro naše dny“. „Vybírali jsme mezi hanbou a válkou. Zvolili jsme hanbu a budeme mít válku,“ hořce předpověděl Winston Churchill.
