Pokud víme, policie vyšetřuje tyto verze: 1) Selhání armády. Není tomu přeci ani měsíc, kdy stejnou, byť nefunkční střelu nabízel na prodej učeň nymburské školy. V živé paměti je i případ kulometu, který jaksi upadl z letícího vrtulníku. Generál Šedivý to ovšem vylučuje: protitankový granát mohl pocházet třeba z policejní výzbroje.
2) Teroristé, ať už spojení s Ládinem, nebo jiní, zkoušejí slabiny našeho bezpečnostního systému, aby věděli, kde udeřit. Možná čtyři cizinci nerozlévali vodu na letišti náhodou. A možná většinu obálek s bílým práškem a citáty z Písma neposílají hloupé děti ani pomatenci.
3) Útočník ukryl zbraň s tím, že ji použije. Vytipoval si letadlo startující v určitý čas, aby je měl co nejlépe na mušce. Smrticí zbraň si připravil noci - je velmi těžké donést takovou věc do blízkosti letiště ve dne. Chtěl se k ní vrátit a vystřelit. Jen náhoda zabránila strašnému neštěstí.
Možná je ještě nějaká, o něco optimističtější verze. Všechny shora popsané totiž vzbuzují mrazení v zádech. Buď v těžké době armáda či policie ukazují před celou zemí svou neschopnost, nebo už v Praze operují teroristé. Kdybychom se v této chmurné souvislosti přesvědčili o neschopnosti našich ozbrojených ochránců, spadl by nám kámen ze srdce.
V opačném případě totiž budou muset nejen bezpečnostní síly, ale každý z nás ukázat všechny své schopnosti. Je možné, že žijeme jako v hororu: šílený a zároveň geniální vrah oběť straší, záměrně nastrčenými stopami jí nahání hrůzu. Nakonec zabije.
Můžeme si přát, aby to tak nebylo. A je skutečně velká pravděpodobnost, že Al-Kajda nemá dost síly na to, aby kdy zaútočila v této zemi. Ale musíme na to být připraveni. Jedině tak totiž můžeme i v tom nejhorším případě zvítězit a přežít.
