Jistě zazní stesk, vyslovený poprvé v někdejším východoněmeckém disentu v reakci na to, jak pachatelé totalitních zločinů mazaně využívali demokratických pravidel: "Chtěli jsme spravedlnost a máme právní stát."
Stane-li se však podle právního posouzení, dobrá, ať je pachatelka amnestována. Důležité bylo její odsouzení. Alespoň v jednom případě zaznělo, že komunistická justice spáchala zločin.
Vtírá se možná pocit, že prezidentská kancelář poté, co se Václav Klaus ostýchal udělit Polednové milost, dostala za úkol nalézt obchvat, jak ji dostat ven.
Nuže: Polednová nesedí a Klaus zůstal celý. Ale jak už jsem řekl, to, že Polednová opustí vězení, není tak důležité. Hlavně že v něm byla, třebas jen na chvíli. Aspoň v této kauze po zločinu následoval trest, když už mu uniklo několik jiných, i horších.
Podíl na justiční vraždě je zločin; tak bylo v případě bývalé prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové řečeno. Amnestie na tom nic nezmění.
