„Jedná se o vraždy žen v důsledku toho, že to jsou ženy. Často bývají zavražděné, protože se rozhodnou násilného partnera opustit. Někdy bohužel následuje i to, že partner zabije nejen ženu, ale i jejich společné dítě. Loni bylo takto zabito osm dětí,“ přiblížila pojem femicida spoluzakladatelka organizace ROSA Zdena Prokopová.
Rozsekaná, ušlapaná, uškrcená. Brutálně zabitých žen rok od roku přibývá |
Přestože je pachatelem většinou partner, v některých případech jsou jimi i jiní příbuzní, například synové žen. ROSA pravidelně mapuje příběhy zavražděných žen v rámci projektu Silent Witness (Tiché svědkyně).Projekt v roce 1990 odstartovala ve státě Minnesota iniciativa umělkyň, které si připomínaly život 26 žen, které zavraždil jejich partner.
Policie stále případy femicid jako samostatné kategorie neeviduje. K začátku listopadu však zaznamenala 1 377 případů domácího násilí a vykázala 1 084 osob. Letos v září ROSA vystavila červené sochy, které zavražděné ženy znázorňují, a to i v Poslanecké sněmovně pod záštitou poslance Michala Zuny.
„Domácí násilí je bohužel stále téma zlehčované a odsouvané na vedlejší kolej. Osvěta je nutná na všech úrovních – společenské, legislativní i soudní. Ve Sněmovně nás čeká finalizace redefinice znásilnění, složité debaty nad Úmluvou o prevenci a potírání násilí vůči ženám nebo nad ukotvením legislativního pojetí domácího násilí,“ uvedl Zuna.
Prokopová potvrzuje, že je nutné zmíněnou úmluvu ratifikovat, což by pomohlo zlepšit podmínky pro oběti domácího násilí. V praxi je pak nutné otevřít více azylových domů a krizových center, aby se mohly před násilníky uchýlit do bezpečného prostředí.
