Džamila Stehlíková byla ministryní pro lidská práva a menšiny od roku 2007 do letošního ledna. Kanada víza pro Českou republiku zrušila v listopadu 2007, ale ne na dlouho. Po necelých dvou letech jsou zpět.
"Nedalo se to ovlivnit. Česká diplomacie za to nemůže," říká nynější zastupitelka v Chomutově za Stranu zelených. Sama dokonce loni dostala v Kanadě pochvalu a ujištění, že víza se zavádět nebudou.
Ve své funkci jste zažila druhou vlnu romských odchodů do Kanady. V té době Kanada sledovala čísla, která se už hodně přiblížila k limitům na zavedení víz. Co jste v té době dělala, snažila jste se to nějak zastavit?
Měli jsme připravit detailní popis toho, co děláme pro integraci, zpráva měla stovky stran. Bylo tam o činnosti neziskovek, agentury pro začleňování i vlády. Ministr Langer dodal detailní zprávu o extremismu, aktivitách neonacistů a opatřeních státu. Patřila k tomu i srovnávací statistika s ostatními státy. Ukázalo se, že jsme na nižších místech statistik. Problémy ve střední Evropě jsou všude stejné. Nelišíme se od ostatních států.
Jak Kanada reagovala na vaše zprávy?
Prezentovali jsme tu zprávu kanadské straně, pochválil nás hlavně ministr (pro občanství, imigraci i mulitkulturalismus - pozn. red.) Jason Kenney. Dostali jsme od nich ujištění, že víza se zavádět nebudou, čísla totiž nebyla tak vysoká. Pak to ale rozhodly právě počty. Bylo jim to určitě nesmírně líto, ale vysoce jsme je překročili. Loni jsme je překročili jen lehce, teď už Kanaďané museli postupovat podle předpisů. Generální guvernérka tady v Praze opakovaně ujišťovala Topolánka i prezidenta, nebylo ústavního činitele, kterého by neujistila, že taková absurdita, jako je zavedení víz, nepřipadá v úvahu.
DŽAMILA STEHLÍKOVÁLékařka, univerzitní pedagožka, politička narozená v Kazachstánu. Od roku 1988 žije v ČR. Je členkou Strany zelených, v letech 2007 až 2009 působila v Topolánkově vládě jako ministryně lidských práv a národnostních menšin. Za jejího působení vznikla Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách. Žije v Chomutově, je členkou zastupitelstva. |
Kanadská vláda musela jednat, asi nebylo zbytí. Nemohli jsme tomu zabránit. Když jde někdo za lepším životem, neexistují překážky. Tak to takhle dopadlo. Mně říkali, že víza nezavedou. A teď po skončení předsednictví je zavedli skoro nestandardním způsobem. Jsme spojenci, mezi oběma státy je láska, existují pouta. Ale překročila se kvóta, a vláda jednala tak, jak jednala. Myslím, že pro Kanadu to není pohroma, zavedení víz nebyl dobrý krok. Mají obrovské území. Kanadu by to nepřivedlo do nějakých potíží. Proud by časem začal slábnout. To je ale planá debata.
Proč podle vás Romové odcházejí? Co je k tomu vede?
Získat azyl v Kanadě je velmi jednoduchá procedura. Žadatelé dostanou nejen finanční prostředky, ale i zázemí. Děti chodí do školy, učí se angličtinu. Pro start je důležité, že máte čas, Je to daleko jednodušší, aby se člověk v nové zemi chytil. Rodiny drží velmi pohromadě, přijímají se navzájem, znají se k sobě. Každý člověk chce jít za lepším, ale ne prostřednictvím azylu. Tím hází stín na svou zemi.
Mezi lidmi, kteří opravdu potřebují azyl, prchají z domovské země, protože jim jde o život, jsou Češi. Typický český žadatel o azyl tvrdí, že chodil na zvláštní školu, nenašel práci, byl na podpoře. Napadl ho skin, jeho případem se policie nezabývala tak, jak si představoval.
Zpětnou vazbou pro odcházející Romy byly první pozitivně vyřízené žádosti. To ale trvalo rok. To okamžitě odstartovalo lavinu, která se nedala zastavit. Ověřili si, že to funguje, a odjížděli. Kanada ale není jen "polštář", i tady se musí dodržovat pravidla. Systém je zpočátku přátelský, požaduje ale i výkon. Všude se musí pracovat.
Jste zastupitelkou Chomutova, odcházeli i od vás Romové do Kanady? Řešila jste takový případ?
V Chomutově není situace tak dramatická, jak se prezentuje. Nejde o nic statisticky významného. Romové o odchodech nemluví rádi. Neznám osobně žádnou rodinu, která by se sbalila a seděla na kufrech. Každý ale zná někoho, kdo odjel, ať příbuzného nebo známého. Statistiky naopak ukazují, že Češi se často z "azylu" vracejí domů. Třeba na svatbu sestry nebo za nemocnou babičkou. Kanaďany to překvapilo, kolik lidí se vrací. Ukazuje to na fakt, že je k nim nepřivedla život ohrožující situace, kvůli které se azyl uděluje.
ANTIDISKRIMINAČNÍ ZÁKONZajišťuje rovný přístup ke vzdělání, práci, zdravotnické péči nebo sociálním výhodám bez ohledu na věk, rasu, národnost, sexuální orientaci, zdravotní postižení, pohlaví nebo náboženství. |
Česká republika dělá všechno, dělala by to i bez víz. Důležitý je antidiskriminační zákon. Bylo by ale naivní myslet si, že se situace změní ze dne na den. Je to otázka celé generace, kdy na trh práce vstoupí vzdělaní lidé. Vzdělaný člověk se uživí všude. Musí pokračovat práce agentury pro začleňování. Pokud se romská komunita uzavře, je vyloučená, začnou tam fungovat jejich vlastní pravidla. Některé rodiny manipulují i ekonomickými nástroji. Patří to k jejich mentalitě, proto se musí bojovat proti vyloučení, aby tam tato vnitřní pravidla neplatila.
