Hovoří klidným hlasem. Neřekli byste do něj, že je neústupný jako buldok. Lidovecký poslanec Ludvík Hovorka ze Šumic na Uherskobrodsku však patří k nejhlasitějším kritikům současné reformy zdravotnicví. Bez ohledu na to, že si dělá nepřátele ve vlastních řadách i ve vládní koalici.
Rozčílil už řadu kolegů ze svého poslaneckého klubu. Na jméno mu nemohou přijít koaliční partneři, především ti z ODS.
Ministra zdravotnictví Tomáše Julínka nadzvedl požadavky na omezení regulačních poplatků za zdravotní péči stejně jako odmítavým postojem k privatizaci zdravotních pojišťoven.
Na víkendovém sjezdu KDU-ČSL v Pardubicích neváhal a v reakci na vystoupení premiéra Topolánka řekl: "...bohužel diktatura proletariátu byla u nás nahrazena diktaturou kapitálu, která je uplatňovaná prostřednictvím politických stran."
Opakovaně jste kritizoval reformu veřejného zdravotnictví. A rozčílil tím řadu kolegů i koaličních partnerů. Z čeho pramení vaše neústupnost?
Vadí mi, že reforma není dobře připravena. Není to reforma, která by řešila věcné problémy, které zdravotnictví trápí. Jde o pouhý převod právní formy pojišťoven a fakultních nemocnic na formu akciových společností s následnou privatizací. Ministr Julínek i premiér tvrdí, že to vyřeší všechny problémy, které ve zdravotnictví jsou. My tvrdíme, že to není pravda. Zdravotnictví bude díky tomu nákladnější a stát bude muset do systému dát více peněz. Občané budou doplácet velké peníze a nezískají jistotu, co za ně dostanou. Evropské země dobře vědí, proč ponechat zdravotní pojišťovny a fakultní nemocnice ve veřejném vlastnictví. Je to levnější a všichni lidé mají široký nárok na dostupnou kvalitní zdravotní péči, která není zadarmo, protože se financuje z daní nebo veřejného zdravotního pojištění.
Vadí vám také poplatky ve zdravotnictví. Ty jste kritizoval už loni, ještě před přijetím zákona.
Už tehdy jsem řekl, že systém poplatků je nastaven špatně. A všichni mi nadávali. Že prý jde o regulaci, že prý si každý rád připlatí. Po novém roce se objevily výhrady občanů a vzápětí i kolegů z poslaneckého klubu. Dnes paradoxně přicházejí i poslanci Strany zelených a hejtmani ODS s návrhy, jak poplatky upravit. Jenže já to už od listopadu nevidím jako hlavní problém. Je to okrajová věc, kterou však lidé vnímají citlivě.
Ale za zrušením poplatků pro děti a důchodce si dál stojíte. Nebo ne?
Na tom se nic nemění. Už při projednávání první etapy reformy jsem řekl, že je špatně, když se na jedné straně peníze ze zdravotnictví vezmou, když budou zavedeny stropy na zdravotní a sociální pojištění, a na druhé straně se chce po lidech, aby platili poplatky. Neříkám, že regulační poplatky nemohou mít svůj efekt, ale tam, kde nic neregulují, ztrácí význam. Třeba dítě v nemocnici. Nechce do ní jít, pobývat tam, ani užívat léky stejně jako novorozenec v inkubátoru. Děti a mládež do osmnácti let by měly být od poplatků osvobozeny. Stejně tak důchodci. Otázkou je výše věku.
Ani tento návrh se ODS nelíbil.
Chceme, aby lidé neplatili při vstupu do zdravotní péče u takzvaných lékařů primární péče. Tedy u praktických lékařů, lékařů pro děti a dorost, zubních lékařů, gynekologů. Důvodem je, že tito lékaři mohou často zachytit počínající závažné onemocnění v počátečním stadiu, kdy je jeho léčba nejlevnější a nejefektivnější pro celý systém. Začátek plateb navrhujeme až u specialistů, na pohotovostech, v nemocnicích, za položku na receptu, ale v rozumné míře. U starých lidí je to vždy citlivá věc. Analýzy navíc ukazují, že poplatky od starších lidí a za děti nehrají v systému rozhodující roli, rozhoduje skupina občanů v produktivním věku, která tvoří dvě třetiny všech poplatků. Chceme také, aby poplatky, obdobně jako v jiných zemích, byly příjmem pojišťoven a ty aby pak přiměřeně upravily platby lékařům a nemocnicím. I z tohoto hlediska vychází naše návrhy.
Kdy jste byl naposledy u lékaře?
Letos jsem několikrát navštívil zubaře. V první řadě mi ošetřil zub, poté jsme pohovořili na téma zdravotních pojišťoven. Zubní lékaři mají trochu odlišný pohled. Podle jejich názoru by mohli být ze systému pojišťoven vyčleněni. Zdůrazňují, že jejich práce je nedoceněna, jak ve srovnání se zahraničím, tak ve srovnání s jinými profesemi v České republice.
Změňme téma. Lobbujete za region? A jak?
V roli řadového poslance je to složitější, šance jsou menší. Velké možnosti skýtají třeba rozpočtový nebo hospodářský výbor parlamentu. Rozpočtový výbor naprosto netransparentním způsobem, aniž by se vědělo, kdo podává návrh, schvaluje dotace pro obce, města, společenské organizace. Hospodářský výbor schvaluje rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury. Jako člen tohoto výboru můžete pomoci urychlit výstavbu určité komunikace. Zdá se mi, že je teď snaha, aby více peněz plynulo na dopravní komunikace spíše v české části republiky.
Říká se, že zákonodárci ztrácejí kontakt s realitou. Jak jste na tom vy?
Nemám s tím problém. Mojí výhodou je, že bydlím v Šumicích, což je vesnice a téměř každý víkend jsem doma. Debatujeme s přáteli a známými o všem možném. Jestli ale máte na mysli ceny základních potravin, tak ty znám. Nežiji s klapkami na očích a také chodím nakupovat.
Podpora veřejnosti Sněmovně i Senátu je dlouhodobě nízká. Co tomu říkáte?
Nedivím se tomu. Hodně zákonů se šije horkou jehlou. Naposledy mě nadzvedl návrh pana ministra Langera, aby policisté nejezdili k nehodám se škodou do čtvrt milionu. Stane se vám nehoda, budete otřesený či zraněný a místo ošetření budete řešit, kolik co na autě stojí a na kolik vyjde oprava blatníku. Vždyť je to nesmysl, nehledě na to, že většina aut, která po silnici jezdí, takové hodnoty ani nedosahuje.
Proč si podle vás spousta lidí ukazuje na politiky prstem a nemá v jejich práci důvěru?
Nejspíš to vypovídá o celém obrazu společnosti. Občané si politiky zvolili, dali jim důvěru. Když se schválí zákon, který lidem komplikuje život, vzájemná důvěra se vytrácí. Škodí také nejrůznější špatné příklady manželské nevěry a závratná náhlá zbohatnutí některých politiků. Zvlášť když se před volbami říká, že jsou tady pro lidi. A pak to vypadá spíše obráceně.
Možná je to předčasné, ale víte, čemu se budete po odchodu z politiky věnovat?
Nemám s tím problém. Vrátím se ke své profesi stavebního inženýra. Především politikem se člověk nerodí a pokud se jím stane, nemůže počítat s tím, že musí být politikem až do důchodu. Každý by se měl snažit, aby ty roky ve Sněmovně neproseděl a prosadil něco pozitivního pro život ostatních. Je to občas obtížné a stojí to hodně sil.
Neunavují voliče také ohleděné tváře české politiky? Jaká je podle vás "životnost" politika?
Myslím, že maximální doba pobytu v politice je dvanáct roků. Určitě je prospěšné, když se v politice objeví noví lidé, kteří přinášejí určité zkušenosti a nové pohledy na řešení celospolečenských problémů. Spíše než tváře znechucují lidi setrvačnost, politikaření, hrubost a značná "gumovost" v názorech.
. Lidovecký rebelPoslanec KDU-ČSL. Má 44 let, je ženatý, má dvě dcery. Vystudoval Stavební fakultu VUT v Brně. V komunálních volbách v roce 1990 zvolen starostou obce Šumice, v roce 2000 zvolen členem Zastupitelstva Zlínského kraje, působil ve výborech pro vzdělávání, výchovu a zaměstnanost a dopravu. Zajímá se o zahrádkářství, sportovní rybolov, folklor a filatelii. |
