Slavnostního aktu se účastnili i současní příslušníci Valdštejnova rodu. „Před 375 lety jsi odsud odjel a za svého života už ses nikdy nevrátil. Vracíš se dnes v nové úpravě, abys opět zaujal své místo v domě, které jsi budoval na dohled od Pražského hradu. Pro všechny, kteří shlížejí z jeho oken, zůstal tvůj dům nepřehlédnutelný. Přejeme ti, aby se ti na tvém starém a obnoveném místě dobře dařilo,“ popřál nejvýznačnějšímu ze svých předků Ernest Waldstein-Wartenberg.
Socha čekala na kamenném podstavci už od začátku října. Před pohledy návštěvníků ji ale dosud skrývalo lešení zakryté zelenou plachtou. Řemeslníci tento týden ještě dokončovali úpravu okolí pískovcového podstavce.
Valdštejnova socha je i se svým podstavcem zhruba 197 centimetrů vysoká, váží přes tři sta kilogramů. Autorem bronzového odlitku je Petr Dvořák z pražské firmy Kunstmetal. Náklady na zhotovení sochy podle tiskového tajemníka Kanceláře Senátu Petra Kostky nepřevýšily 1,3 milionu korun.
Odhalení se účastnil i příslušník rodu - Ernest Waldstein-Wartenberg (vpravo).
Jedním z podnětů pro pořízení sochy byl úspěch velkolepě pojaté valdštejnské výstavy, kterou Senát před zhruba půldruhým rokem pořádal spolu s Národním muzeem a Vojenským historickým ústavem. Expozice zobrazovala Valdštejna nejen jako válečníka, kořistníka a politika, ale také jako budovatele a mecenáše a osobnost evropského významu v éře třicetileté války.
I socha je podle autorů záměru výrazem snahy vnímat Valdštejna reálněji než jen jako zápornou postavu, jako tomu bývalo v minulých desetiletích.
První socha je ze sádryVévoda je ve svém paláci zobrazen především na malbách, sochu má jen jednu sádrovou. Ta stojí ve vstupní místnosti do paláce blízko Hlavního sálu. Zobrazuje Valdštejna mírně nakročeného s maršálskou holí v ruce. U nohou mu leží přilba, jen jeho kord je kovový. Na podstavci je v němčině nápis „Albrecht z Valdštejna, vévoda frýdlantský“. Bronzová socha bude kopií této sochy, kterou vytvořil Ludvík Šimek zřejmě roku 1873. Později stála ve Valdštejnském paláci v přízemí slavnostního schodiště, kde má dnes mramorovou bustu prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Šimek svou sochu zhotovil podle zhruba třiceticentimetrového modelu z mořské pěny, který je nyní uložen v Národním muzeu. Model mohli vidět i návštěvníci valdštejnské výstavy. Sádrová socha byla v roce 1997 restaurována, získala chybějící části, mimo jiné rukojeť a jílec kordu. Původní se nezachoval, byl tedy vytvořen jako volná kopie podle Valdštejnovy zbraně, která je uložena v chebském muzeu. |
