Žijeme spolu 4 generace v jednom domě a v pohodě...doufám, že naše děti tenhle model neodradí a budou v tom pokračovat....a my neskončíme ve starobinci.

Sice to sebou nese i určitá omezení, stojí to ale za to.

Jsme spolu pořád, kovid nekovid.

Je to jak kdy. U nás třeba přestěhování prarodičů do Domova seniorů mělo jasně pozitivní výsledky. Na obou stranách. Oni tam našli spoustu nových přátel na povídání a procházky, lepší péči a pro nás to bylo výrazné uvolnění.

. Jsem seniorem, nikoliv v domově důchodců. To je jízdenka do hrobu. Žiji sám, nikdo mne nenavštěvuje, o vše se musím postarat sám. Od vaření, praní, občasné uklízení, až po starost o zahradu a dům. Jde mi to těžko, ale snažím se to zvládat. Návštěvy nemám rád, jelikož sklidím jen kritiku.

Fandím Vám

Docela je chápu. Nucená izolace je na palici. Co ale nepochopím, jak se tam přes tu izolaci může šířit Čínská chřipka. To tam provozují techtle mechtle, aby jim nebylo smutno?

Personál. Toť vše.

Prosím ať zemřu dřív, než budu nesoběstačná být dětem na krku určitě nechci a domovy důchodců, i když se starají nádherně a snaží se, jsou prostě jen lepší vězení. Neumím si představit tam žít. Ale personál se většinou snaží a stará se dobře. Nicméně svoboda a domov to prostě není.

Pardon, ale tohle je blábol. Pro mého dědu to byl naopak ráj. A výrazně tam pookřál. Najednou měl kolem sebe zase lidi, měl si s kým povídat, s kým zajít na procházku...

Z více stran jsem už slyšel: Raději umřu na kovid než na osamělost. Data potvrzují, že osamělý senior chátrá dvakrát až třikrát rychleji. Byl by takový problém rozdělit návštěvní místnost sklem, aby se příbuzní mohli alespoň vidět a slyšet bez rizika nákazy? Poslal jsem ten dotaz na ministerstvo zdravotnictví, ani se neobtěžovali s odpovědí.

Také to nechápu. Připadá mi, že s tím covidem jako bychom se posununuli o několik desetiletí zpět v “lidskostí”. Staří lidé jsou často přirovnáváni k dětem. Ale děti by si nikdo nedovolil zavřít na několik měsíců do izolace od rodičů. A přitom by to přinejmenším spíš přežily. Nechápu to. A nejde jen o domovy pro seniory. Moji kamarádce ležela 90tiletá maminka 2 měsíce v Motole na kardiologii při zákazu návštěv. Neměla covid. Po 2 měsících se její stav zhoršil. Kamarádka usilovala o udělení výjimky ze zákazu. Když neuspěla u lékařů na oddělení, kontaktovala i vyšší místa. Marně. Poslední takový marný pokus učinila v den, kdy její maminka umřela. O několik hodin později byla vyzvána, aby se dostavila na oddělení pro maminčiny věci. Stačila rouška. Když procházela v roušce chodbou toho oddělení, myslela na to, že tady někde před několika hodinami ležela její umírající matka a proč se s ní nemohla rozloučit. To si ponese v sobě po zbytek života.

Chápu to, je to těžký i pro děti a některé dospělé - důchodci jsou jako děti, musí se s nimi pracovat - dle mého pro žádný profesionální personál toto nemůže být problém - dědovi s babi se otevřou obzory - internet, děti, tam je všechno - skypem google mail - microsoft teams - dražší telefon, který umí videohovor apod. - to může naopak spojit důchodce s tolika lidma, že to zase přestane chtít časem - hledá seproblém a píše se o něm, kde úplně není a nemůže být - ano, i to se stane, že někdo umře smutkem, ale to není smutkem, ale proto, že už je starý a ten život stojí za nic tak jako tak - kdo chce být na stará kolena v důchoďáku???? to už chci bejt dávno mrvej

jsou lidé, kteří jsou v DD rádi, jedna z mých babiček tam prožila víc než 10 let, šla tam dobrovolně a byla spokojená (pravda, až do posledních chvil byla poměrně soběstačná a chodící), o nic se nemusela starat, uklízet, vařit, vše měla zajištěno i andulku si mohla vzít na pokoj... já si to taky neumím moc představit, ale lepší být v důchoďáku než na krku dětem, které mají vlastních starostí dost

"My vás před tím koronavirem uchráníme, i kdyby vás to mělo stát život". Takhle nějak to obyvatelé domovů důchodců berou. Oni se nebojí smrti, nikomu se nepovede je vyděsit nějakým virem. Oni se bojí pomalého umírání o samotě.

Denně telefonovat je hezké, ale co když nemají telefon a odmítají ho, jako moje teta, která se vždy těšila na návštěvy nás příbuzných. Teď prakticky opuštěná čeká na smrt.

Ono je to různé.

Někteří důchodci se naopak raději koronaviru uchrání a přečkají to období do doby, než bude vakcína.

Musel byste celé zařízení rozdělit na dvě poloviny.

Jinak byste zase na těch opatrnějších páchal teror.

Bohužel je to tak. A nemusí to být ani z odloučení. Stačí omezení pravidelného režimu. Dědovi na jaře zakázali jeho denní procházky po parku u důchoďáku a zavřeli ho na pokoji. Takže jim začal "utíkat", takže ho přesunuli do patra se zamknutým výtahem. Skončilo to zlomenou nohou, nutnou operací a pooperační embolií.

A ano, bez covidu si tu svou vytouženou stovku mohl dát...

hmm, sto let ale Bůh pro homo sapiens neplánoval - nastaveno bylo na 40 let rozpuku a quality, pak do 60 let už jaksi tělo se překonává na vypůjčený čas a od 60 let dál je to planetární cvičení a moderní medicína ....

Ono koupit seniorovi mobil, který zvládne videohovor není dnes už takový problém ani tak finanční, než to, že senior nezvládne takový přístroj ovládat. Vím to z vlastní zkušenosti, kdy i "hloupý" mobil s tlačítky dělal seniorce problémy.

Takže mnohem lepší by bylo, kdyby takovým zařízením disponovalo přímo zařízení pro seniory a ty hovory by se daly nějak objednat na konkrétní den a čas.

To není ani tak o nějakém zařízení. Potřebují fyzický kontakt. A hlavně potřebují zachovat co nejvíc svých zvyků. Když jim zakážou i procházk po zahradě nebo přilehlém parku, tak to videotelefon nespraví...

Nevím zda je to technicky tak náročné rozdělit nějakou místnost sklem nebo plexisklem s tím, že by mohly návštěvy probíhat alespoň tímto způsobem, který by byl pro všechny bezpečný.

Je totiž zřejmé, že staří lidé by radši šli do rizika nákazy, než totálního dlouhodobého oddělení od rodiny a blízkých, protože to pak je život neživot.