Součástí expozice Vašeho muzea jsou také exponáty vztahující se k případům z devadesátých let, zaznamenali jste zvýšený zájem o tuto část expozice od začátku seriálu?
O část stálé expozice muzea, která je věnována kriminalistice, je trvale velký zájem. Podle našich průzkumů zajímá pravidelně přes 30 % návštěvníků. Nicméně je fakt, že od zahájení vysílání seriálu Devadesátky a dokumentu Polosvět se zájem několikanásobně zvýšil.
Devadesátky z nás dělají křováky, říká potápěč, který našel mrtvoly v Orlíku |
Jeden z exponátů je také sud z Orlíku, jak se do muzea dostal? Musí být uchováván v nějakých speciálních podmínkách?
Ano, ve stálé expozici je vystaven jeden ze sudů a jedná se skutečně o originál. Ten se do sbírek muzea dostal z Kriminalistického ústavu, který se významnou měrou podílel na tvorbě stálé expozice kriminalistiky. Sud ale nemusí být uchováván za žádných specifických podmínek, takže návštěvník nemusí mít obavu ze žádné kontaminace či zápachu (byť by to jistě byl zajímavý interaktivní doplněk expozice a bezesporu by zvýšil návštěvnický zážitek).
Co za další zajímavé předměty spjaté s devadesátými lety mohou návštěvníci v muzeu vidět?
Expozice se logicky nevěnuje pouze případům 90. let, ale průřezově dějinám bezpečnostních sborů a kriminalistiky a od toho se odvíjí její skladba. Návštěvník může spatřit exponáty, které smutně „reprezentují“ velké případy určitých období například sériové vrahy 50. let Pilčíka a Mrázka, 80. let – Hojera a Straku, samozřejmě Lesního vraha, Orlické vraždy, vraždícího lékaře a další.
Jak se vy sám na případy z té doby díváte? Byly v něčem „výjimečné“?
Já jsem tu dobu zažíval jako řadový policista a ty tzv. velké případy se nás přímo nedotýkaly, snad kromě vraždy Ludviky Jonákové, která byla zavražděna v našem obvodu. Samozřejmě jsme věděli, kdo je Jonák, ale kdo je Mrázek? Krejčíř? Běla? To jsme my, obyčejní policisté neřešili. Je ale fakt, že obrovský nárůst kriminality, ať už majetkové či násilné se nás dotýkal naprosto bezprostředně, stejně jako nárůst počtu vražd. Divákovi často nedochází, že na místě činu jsou z 90 % první právě obyčejní hlídkoví policisté, kteří místo zajišťují, honí pachatele či podezřelé, zjišťují bezprostřední svědky apod. a mají velký vliv na další vývoj vyšetřování. Ostatně sami scénáristé tento fakt velmi často opomíjejí. Pro nás byl v podstatě každý případ velký. Když se na to podívám dnešním pohledem, pak ty případy byly v mnoha ohledech naprosto výjimečné. První nájemné vraždy, první likvidace mrtvol louhem v takovémto rozsahu, první vraždy prostřednictvím odstřelovače. Těch prvenství by se jistě dalo najít víc. Výjimečné byly dobou, prostředím a zosnovateli, to ano, ale jinak to obecně byly prostě obyčejné vraždy – tedy jednoznačně zavrženíhodné skutky, kterých se dopustili zavrženíhodní pachatelé a zosnovatelé.
Dá se s touto dobou z hlediska kriminality srovnat ještě nějaké jiné období v našich dějinách?
Prakticky ano. Dramatický nárůst trestné činnosti, včetně násilné, lze v dějinách vypozorovat celkem pravidelně. Jde zpravidla o období, která následují po dějinných zlomových okamžicích – převraty, konce válek, revoluce, rozsáhlé bezbřehé amnestie. Po roce 1918, stejně jako po roce 1945 nebo 1989 tak nebývale narostla trestná činnost. Příčiny byly různé, nicméně společným jmenovatelem byl vždy určitý morální úpadek či naprosto zkreslené vnímání skutečné společenské i politické reality. Teď je svoboda a já mohu vše, teď je po válce a msta je legitimní… To ale není pouze náš Český fenomén, v tomhle se lidstvo prostě neliší.
