Proč? Protože nyní je vhodná chvíle k postupnému zrušení tohoto ministerstva.
O tom uvažoval už Pavel Tigrid, druhá velká osobnost, která politicky i lidsky nesmírně přesahovala význam svého úřadu.
Ten je totiž nevalný. Ochranu památek a jakousi podporu domácí "vysoké" kultury (pokud ji vůbec potřebuje) mohou zajistit zákony a fondy. Církevní agenda pod toto ministerstvo zjevně nepatří.
Ostatně nepatří pod žádné ministerstvo: s církvemi se má stát majetkově vypořádat a pak je nechat být.
Pavel Tigrid měl představu, že ministerstvo by se mohlo postupně rozplynout, a chtěl připravit jeho likvidaci. To se mu nepodařilo a levicové vlády po roce 1998 podobné úvahy nenapadly.
Mělo to dva důvody. Levice si tradičně a bezdůvodně myslí, že kultura bez podpory státu ve vlčí kapitalistické společnosti zanikne a národní kulturní památky budou zplundrovány hůře než po útoku Švédů za třicetileté války.
Druhý důvod se jmenuje Pavel Dostál. Muž nezaměnitelného stylu, jasných názorů a srozumitelné řeči se stal jednou z ikon Miloše Zemana a jeho následovníků.
Zdaleka ne jen díky heroickému zápasu se smrtí byl nejoblíbenějším politikem v zemi.
Jiří Paroubek má nyní možnost jeho úřad neobsadit. Vytvořil by tak prostor pro úvahy o redukci ministerstev vůbec. Naše vláda jich má více, než kolik je potřeba.
Reorganizaci vlády by nepochybně uvítala i veřejnost, o jejíž podporu premiérovi mimořádně běží. Zdá se však, že k takovému činu nemá v současné době dostatek sil a možností. Tak zvolí jednoduché řešení.
