V seriálu se budeme postupně věnovat těmto jevům: i/y; slabikám bě, pě, mě, vě a jejich variantám, předložkám a předponám s(e), z(e), předponě vz-, souhláskovým shlukům, velkým písmenům, interpunkčním znaménkům, slovům přejatým z jiných jazyků.
Nové díly seriálu Pereme se češtinou budeme na web dávat každou středu a sobotu. Jednotlivé lekce, celkem jich vyjde osmnáct, budou obsahovat i testy či taháky.
13. lekce Souhláskové skupiny
Souhláskové skupiny (shluky) jsou v češtině jednak kořenné, např. ve slově čtvrtek, jednak vzniklé při tvoření a ohýbání slov, např. bohatství, hračce. V druhém případě jde tedy o jev slovotvorný a tvaroslovný. Tradičně se mu však věnujeme i v pravopise, protože se do něj promítá.
1. Psaní -nn-
Dvě n se píší tam, kde ke kořeni, který je zakončen na souhlásku n, přibude další n patřící příponě: cen-a + -ný - cenný; souhrn + -ný - souhrnný.
Pozor však: Některá jména (podstatná i přídavná) odvozujeme příponami -ík, -ý, -í, -ový atp., nikoli tedy příponami -ník, -ný, -ní, -nový. Pokud se v kořeni takového slova vyskytuje souhláska n, v písmu se nezdvojí. Proto píšeme cenový (od cena příponou -ový), imunita (od kořene imun příponou -ita).
Toto si dokážou přesně odvodit pouze bohemisté; proto zde uvádíme výčet slov obojího typu, v nichž se nejčastěji chybuje:
-nn- cenný, denní, denně, kamenný, ramenní (kolenní, stehenní, holenní), ranní (od ráno), vinný (od víno i vina), vinna, vinno, povinný (ale: povinen); složeniny: celozrnný, krátkovlnný, mikrovlnná (trouba), rovnocenný, rovnoramenný, vícestěnný; Hostinné (odvozené přídavné jméno: hostinský), Humenné
-n- ceník, cenový, deník, týdeník; vinice (vinohrad, pachatelka), raný (středověk) raná (zelenina) , dceřiná (společnost); kostěný; havraní, krocaní, kuní.
CHYTÁK:
Ve slově dennodenně se skutečně n zdvojuje dvakrát!
2. Skupiny jiných hlásek vzniklé tvořením a ohýbáním slov
Pravopisně problematické skupiny souhlásek tu vznikají tak, že se k sobě souhlásky dostanou jednak při tvoření slov, jednak při ohýbání slov (tj. při skloňování a časování).
Nejčastější problematické případy:
- při ohýbání: choďte, pusťte, babičce, hrstce, pecce, racci (na rozdíl od raci)
- při odvozování předponami: bezstarostný, bezzemek, nejjedovatější, oddechnout si, poddaný (na rozdíl od podaný), podstatný, předškolní, rozvzteklit se, rozzlobit se, vstoupit, vzkřiknout, vztlak
- při odvozování příponami: bohatství (hrabství, dětství), ctnost, dršťková, hrstka, knížectví, kukaččin, mastný (na rozdíl od masný), radši, slizký, směstnat se, srstnatý, šťastný (nesmíme vynechat t), vodstvo
CHYTÁK:
- nepleťme pořadí -vz- s pořadím -zv- ve slově obzvláště
- racčí (od racek), ale: račí (od rak)
- měkký – měkkota (i v podstatném jménu zdvojujeme k)
- přetančit – předtančit (souhláskové zdvojení v důsledku předpony před- je třeba vyjádřit nejen v pravopisu, ale i ve výslovnosti)
3. Souhláskové skupiny vzniklé při tvoření příponou -ský/-ští
Při odvozování touto příponou dochází často nejen k hromadění souhlásek, ale také k hláskovým změnám, které se promítají do pravopisu.
Pozorujte:
s+ský - -ský/-ští: brandýs+-ský - brandýský, mn. č. brandýští; a dále plaský – plaští (od Plasy), lyský – lyští (od Lysá), oděský – oděští (od Oděsa). Původní kořenná souhláska s zde tedy u přídavného jména odpadá!
k/c+ský - -cký (-čtí): chlumecký, hradecký, pacifický; prosecký od Prosek, mn. č. chlumečtí, hradečtí, pacifičtí, prosečtí. I zde původní kořenná souhláska, v tomto případě k/c, odpadá.
Ve všech dalších případech se již souhlásky kumulují, někdy se navíc i měkčí:
z+ský - -zský (-zští): francouzský, slezský,mn. č. francouzští, slezští a též francouzština
g/h-ský - -žský (-žští): pražský, volžský, mn. č. pražští, volžští; ale: haagský, mn. č. haagští (neměkčí se g-ž, nejde o slovanské jméno)
ch/š-ský - -šský (-šští): adršpašský, kazašský, ašský, lotyšský, mn. č. adršpašští, kazašští, ašští, lotyšští, ale: kazaština, lotyština (zjednodušuje se š-ština), podobně lašský – lašští – laština
č-ský - -čský (-čští): třebíčský, mn. č. třebíčští (skupiny č-ský, č-ští se nezjednodušují)
4. Souhláskové skupiny vzniklé při tvoření příponami -burg, -berg apod.
Následující pravidlo se týká vlastních jmen přejatých, zakončených na:
- -burg (-burk), -berg (-berk), -borg, -burg(h), -ing, -inky
- -k, -ka
Zde všude se odsouvá koncové k, g takto: Edinburg - edinburský, Hamburg - hamburský, Helsinky - helsinský, New York - newyorský, Jamajka - jamajský, mn. č. edinburští, hamburští, helsinští, newyorští, jamajští. Výjimkou je: pekingský, pekingští (toto jméno má zcela jiný původ)
5. Hláskové změny vzniklé při tvoření druhého a třetího stupně přídavných jmen
Zde si musíme pomoci vlastní vizuální pamětí, nejlépe získanou sečtělostí. V případě nejistoty vždy nahlédněme do některé z normativních příruček.
2. stupeň:
s příponou -ší: drahý – dražší, tuhý – tužší, (ale strohý – strožejší); suchý – sušší, plachý – plašší; snadný – snazší (i snadnější), vysoký – vyšší, hluboký – hlubší; čistý – čistší, hladký – hladší, krátký – kratší, krotký – krotší (i krotčejší), úzký – užší
s příponou -čí: hebký – hebčí, hezký – hezčí, křehký – křehčí, mělký – mělčí, tenký – tenčí, trpký – trpčí; měkký – měkčí.
Čeština v praxiJak napsat životopis a motivační dopis Rad, jak nejlépe napsat životopis, aby zaujal, je plný internet. Ale i sami personalisté doporučují „neskákat hned po prvním vzoru“. Vyhledejte si jich několik a vybírejte, který vám sedí. Z osobních údajů uveďte jméno, adresu, datum narození, občanství, aktuální telefonní a e-mailové spojení. Důležité je uvést dosažené vzdělání (základní školu můžete vynechat) a chronologicky od nejnovější pozice a zaměstnání, kterými jste doposud prošli. V ideálním případě by se měl životopis vejít na jednu stranu. Nezapomeňte ale i na své další dovednosti a zájmy, pochlubte se řidičským průkazem, znalostí němčiny, svářečskou zkouškou či absolvováním kurzu práce na PC. „Pokud se ucházíte o první zaměstnání, můžete zmínit i to, co vás ve škole bavilo. Například že jste vytvořili nějakou zajímavou ročníkovou práci nejlépe na téma, které nějak souvisí s reálnou praxí,“ nabádá ředitelka pracovního portálu Profesia. cz Zuzana Lincová. Na závěr připojte datum a vlastnoruční podpis. Motivační dopis Součástí životopisu může být motivační dopis, jímž se uchazeč snaží přesvědčit firmu, že je tím nejlepším kandidátem na nabízenou pozici. I když ho personalista nevyžaduje, je dobré dopis přiložit. „Je to velké plus. Ukažte, že o nabízené práci a firmě máte nějakou představu, že o ní přemýšlíte a máte o ni vážný zájem,“ doporučuje Tomáš Surka z personálně-poradenské společnosti McRoy. Častou chybou je, že uchazeč v dopise shrne pouze fakta z životopisu. V motivačním dopisu je ale naopak dobré zdůraznit skutečnosti, které nejsou na první pohled z vašeho CV patrné. Napište jej přehledně a stručně, maximálně na jednu stránku. Vyvarujte se klišé, nezapomínejte, že personalista čte takových dopisů desítky. Na závěr si dopis ještě jednou pozorně přečtěte a opravte hrubky a překlepy. |
TEST: Doplňte souhláskuVyzkoušejte si své pravopisné znalosti |
Velký pravopisný test II.12. lekce seriálu Pereme se s češtinou |
