PEREME SE S ČEŠTINOU: Souhláskové skupiny

Český pravopis je obtížný, ale není nenaučitelný. Připravili jsme pro vás proto seriál, ve kterém probereme klíčové jevy. Kurz je určen jak žákům, které na jaře čekají přijímací zkoušky, tak i komukoli jinému, kdo si chce ověřit své znalosti.

(ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

V seriálu se budeme postupně věnovat těmto jevům: i/y; slabikám bě, pě, mě, vě a jejich variantám, předložkám a předponám s(e), z(e), předponě vz-, souhláskovým shlukům, velkým písmenům, interpunkčním znaménkům, slovům přejatým z jiných jazyků.

Nové díly seriálu Pereme se češtinou budeme na web dávat každou středu a sobotu. Jednotlivé lekce, celkem jich vyjde osmnáct, budou obsahovat i testy či taháky. 

13. lekce Souhláskové skupiny

Souhláskové skupiny (shluky) jsou v češtině jednak kořenné, např. ve slově čtvrtek, jednak vzniklé při tvoření a ohýbání slov, např. bohatství, hračce. V druhém případě jde tedy o jev slovotvorný a tvaroslovný. Tradičně se mu však věnujeme i v pravopise, protože se do něj promítá.

1. Psaní -nn-

Dvě n se píší tam, kde ke kořeni, který je zakončen na souhlásku n, přibude další n patřící příponě: cen-a + -ný - cenný; souhrn + -ný - souhrnný.

Pozor však: Některá jména (podstatná i přídavná) odvozujeme příponami -ík, -ý, -í, -ový atp., nikoli tedy příponami -ník, -ný, -ní, -nový. Pokud se v kořeni takového slova vyskytuje souhláska n, v písmu se nezdvojí. Proto píšeme cenový (od cena příponou -ový), imunita (od kořene imun příponou -ita).

Toto si dokážou přesně odvodit pouze bohemisté; proto zde uvádíme výčet slov obojího typu, v nichž se nejčastěji chybuje:
-nn- cenný, denní, denně, kamenný, ramenní (kolenní, stehenní, holenní), ranní (od ráno), vinný (od víno i vina), vinna, vinno, povinný (ale: povinen); složeniny: celozrnný, krátkovlnný, mikrovlnná (trouba), rovnocenný, rovnoramenný, vícestěnný; Hostinné (odvozené přídavné jméno: hostinský), Humenné
-n- ceník, cenový, deník, týdeník; vinice (vinohrad, pachatelka), raný (středověk) raná (zelenina) , dceřiná (společnost); kostěný; havraní, krocaní, kuní.

CHYTÁK:
Ve slově dennodenně se skutečně n zdvojuje dvakrát!

2. Skupiny jiných hlásek vzniklé tvořením a ohýbáním slov

Pravopisně problematické skupiny souhlásek tu vznikají tak, že se k sobě souhlásky dostanou jednak při tvoření slov, jednak při ohýbání slov (tj. při skloňování a časování).

Nejčastější problematické případy:

• při ohýbání: choďte, pusťte, babičce, hrstce, pecce, racci (na rozdíl od raci)
• při odvozování předponami: bezstarostný, bezzemek, nejjedovatější, oddechnout si, poddaný (na rozdíl od podaný), podstatný, předškolní, rozvzteklit se, rozzlobit se, vstoupit, vzkřiknout, vztlak
• při odvozování příponami: bohatství (hrabství, dětství), ctnost, dršťková, hrstka, knížectví, kukaččin, mastný (na rozdíl od masný), radši, slizký, směstnat se, srstnatý, šťastný (nesmíme vynechat t), vodstvo

CHYTÁK:
- nepleťme pořadí -vz- s pořadím -zv- ve slově obzvláště
- racčí (od racek), ale: račí (od rak)
- měkký – měkkota (i v podstatném jménu zdvojujeme k)
- přetančit – předtančit (souhláskové zdvojení v důsledku předpony před- je třeba vyjádřit nejen v pravopisu, ale i ve výslovnosti)

3. Souhláskové skupiny vzniklé při tvoření příponou -ský/-ští

Při odvozování touto příponou dochází často nejen k hromadění souhlásek, ale také k hláskovým změnám, které se promítají do pravopisu.

Pozorujte:
s+ský - -ský/-ští: brandýs+-ský - brandýský, mn. č. brandýští; a dále plaský – plaští (od Plasy), lyský – lyští (od Lysá), oděský – oděští (od Oděsa). Původní kořenná souhláska s zde tedy u přídavného jména odpadá!

k/c+ský - -cký (-čtí): chlumecký, hradecký, pacifický; prosecký od Prosek, mn. č. chlumečtí, hradečtí, pacifičtí, prosečtí. I zde původní kořenná souhláska, v tomto případě k/c, odpadá.

Ve všech dalších případech se již souhlásky kumulují, někdy se navíc i měkčí:
z+ský - -zský (-zští): francouzský, slezský,mn. č. francouzští, slezští a též francouzština
g/h-ský - -žský (-žští): pražský, volžský, mn. č. pražští, volžští; ale: haagský, mn. č. haagští (neměkčí se g-ž, nejde o slovanské jméno)
ch/š-ský - -šský (-šští): adršpašský, kazašský, ašský, lotyšský, mn. č. adršpašští, kazašští, ašští, lotyšští, ale: kazaština, lotyština (zjednodušuje se š-ština), podobně lašský – lašští – laština
č-ský - -čský (-čští): třebíčský, mn. č. třebíčští (skupiny č-ský, č-ští se nezjednodušují)

4. Souhláskové skupiny vzniklé při tvoření příponami -burg, -berg apod.

Následující pravidlo se týká vlastních jmen přejatých, zakončených na:

• -burg (-burk), -berg (-berk), -borg, -burg(h), -ing, -inky
• -k, -ka
  Zde všude se odsouvá koncové k, g takto: Edinburg - edinburský, Hamburg - hamburský, Helsinky - helsinský, New York - newyorský, Jamajka - jamajský, mn. č. edinburští, hamburští, helsinští, newyorští, jamajští. Výjimkou je: pekingský, pekingští (toto jméno má zcela jiný původ)

5. Hláskové změny vzniklé při tvoření druhého a třetího stupně přídavných jmen

Zde si musíme pomoci vlastní vizuální pamětí, nejlépe získanou sečtělostí. V případě nejistoty vždy nahlédněme do některé z normativních příruček.

2. stupeň:
s příponou -ší: drahý – dražší, tuhý – tužší, (ale strohý – strožejší); suchý – sušší, plachý – plašší; snadný – snazší (i snadnější), vysoký – vyšší, hluboký – hlubší; čistý – čistší, hladký – hladší, krátký – kratší, krotký – krotší (i krotčejší), úzký – užší
s příponou -čí: hebký – hebčí, hezký – hezčí, křehký – křehčí, mělký – mělčí, tenký – tenčí, trpký – trpčí; měkký – měkčí.

Čeština v praxi

Jak napsat životopis a motivační dopis

Rad, jak nejlépe napsat životopis, aby zaujal, je plný internet. Ale i sami personalisté doporučují „neskákat hned po prvním vzoru“. Vyhledejte si jich několik a vybírejte, který vám sedí. Z osobních údajů uveďte jméno, adresu, datum narození, občanství, aktuální telefonní a e-mailové spojení. Důležité je uvést dosažené vzdělání (základní školu můžete vynechat) a chronologicky od nejnovější pozice a zaměstnání, kterými jste doposud prošli. V ideálním případě by se měl životopis vejít na jednu stranu. Nezapomeňte ale i na své další dovednosti a zájmy, pochlubte se řidičským průkazem, znalostí němčiny, svářečskou zkouškou či absolvováním kurzu práce na PC. „Pokud se ucházíte o první zaměstnání, můžete zmínit i to, co vás ve škole bavilo. Například že jste vytvořili nějakou zajímavou ročníkovou práci nejlépe na téma, které nějak souvisí s reálnou praxí,“ nabádá ředitelka pracovního portálu Profesia. cz Zuzana Lincová. Na závěr připojte datum a vlastnoruční podpis.

Motivační dopis

Součástí životopisu může být motivační dopis, jímž se uchazeč snaží přesvědčit firmu, že je tím nejlepším kandidátem na nabízenou pozici. I když ho personalista nevyžaduje, je dobré dopis přiložit. „Je to velké plus. Ukažte, že o nabízené práci a firmě máte nějakou představu, že o ní přemýšlíte a máte o ni vážný zájem,“ doporučuje Tomáš Surka z personálně-poradenské společnosti McRoy. Častou chybou je, že uchazeč v dopise shrne pouze fakta z životopisu. V motivačním dopisu je ale naopak dobré zdůraznit skutečnosti, které nejsou na první pohled z vašeho CV patrné. Napište jej přehledně a stručně, maximálně na jednu stránku. Vyvarujte se klišé, nezapomínejte, že personalista čte takových dopisů desítky. Na závěr si dopis ještě jednou pozorně přečtěte a opravte hrubky a překlepy.

TEST: Doplňte souhlásku

Vyzkoušejte si své pravopisné znalosti

Velký pravopisný test II.

12. lekce seriálu Pereme se s češtinou