Několik let za sebou jezdili studenti novopackého gymnázia na zkušenou do Nizozemska, ale loni v zimě se ředitel školy rozhodl, že by to chtělo změnu. Učitel angličtiny Josef Suk školu zaregistroval do databáze škol, které mají zájem o výměnu, a záhy školu kontaktovalo několik evropských škol a jedna nepálská.
"Když mi to kolega řekl, myslel jsem si, že je to žert. Nebyl. Rozjela se elektronická korespondence mezi námi a ředitelem nepálské školy, začalo shánění informací a peněz. A v září jsme mohli odletět," popisuje ředitel gymnázia Pavel Matějovský.
Do školy deset kilometrů pěšky do kopce
Škola, která je asi třicet kilometrů od hlavního města Káthmándú, je velmi prostá. Děti do ní docházejí pěšky zdaleka, třeba i ze vzdálenosti deseti kilometrů přes kopce s neuvěřitelným převýšením. Rodiče mohou jen doufat, že dorazí v pořádku, mobily znají, ale nemohou si je dovolit.
"Děti nosí školní uniformy, na kterých je vidět, že se dědí v početných rodinách od starších sourozenců. Škola začíná v 10 hodin ráno společným nástupem, po hymně následuje modlitba k bohu Hanumanovi. Po něm je škola pojmenována. Výuka končí denně v 16 hodin, učí se bez přestávek, vyjma půlhodinové polední," říká Pavel Matějovský.
Učí se i v neděli, sobota je volná. Studenti platí učebnice, uniformy a symbolické školné. Vyučuje se nepálština, angličtina, matematika, cosi jako občanská nauka a společný předmět věda. V rozvrhu je i tělocvik na plácku před školou. "Když se jim skutálí míč, trvá třeba půl hodiny, než se s ním z údolí vrátí zpátky. Náhradní nemají," říká gymnazista Filip Simon.
Ráno stihnou děti před odchodem do školy sníst misku rýže a vypít čaj s buvolím mlékem, pak celý den nejedí. Obědovečeři si dají až doma, ještě dříve však pomůžou s dobytkem nebo na poli. Při svíčkách dělají domácí úkoly.
Žádné počítače, jen tužka a papír
Za školou teče z hadice pitná voda, kam se studenti odbíhají napít. Všem žákům a učitelům slouží tři toalety tureckého stylu.
A vybavení školy? Lavice, tabule, jeden sešit, kam píšou všechno, křída a učebnice. "Nad jednou třídou sice byl nápis Computer room, ale žádný počítač v ní nebyl. Ve škole je pouze jeden hodně starý funkční počítač, na kterém studenti nepracují, používá ho zástupce ředitele," popisuje Filip Simon.
Prezentace o České republice, kterou si studenti svědomitě připravili předem a přivezli prostřednictvím flash paměti, tak přišla vniveč. Až na místě totiž Novopačtí pochopili, jakým zázrakem se mohla výměna uskutečnit. Nepálský ředitel školy se náhodou u známého dostal k internetu, zabrousil na stránky výměnných pobytů a zareagoval na nabídku z krkonošského gymnázia.
Zážitkem byl pobyt v rodinách
První dojem ze země byl hodně rozporuplný. Překvapila dokonalá angličtina našich hostitelů, ale na druhé straně všude v Káthmándú velký chaos.
"Prach, špína, řev klaksonů, hodně malé děti na ulicích bez rodičů, většinou nedostavěné domy," popisuje zážitky Filip Simon. "Později jsme se dozvěděli, že když je dům rozestavěný, neplatí Nepálci daně," dodává.
Další překvapení je čekalo v rodinách, kde bydleli. Splachovací záchod? Nic takového. Zato spaní na seně je úplně běžné.
"Každým dnem jsme byli něčím šokováni. Dopravou bez pravidel, nepořádkem ve městech, všudypřítomnou chudobou, to vše v kontrastu s nádhernou přírodou, velice zdravou a chutnou stravou a především otevřeností a dobrosrdečností nepálských obyvatel. Na rozdíl od běžných turistů jsme měli možnost poznat všední život Nepálců," vypráví nadšeně Pavel Matějovský.
Po pár dnech měli tolik zážitků, jako kdyby byli v zemi rok. "Na téhle cestě jsme si uvědomili, co všechno máme a čeho si nevážíme. Vzdělané učitele, počítače, možnosti cestovat. Oni jen velkou ctižádost mít se lépe než jejich rodiče, byť by to znamenalo opustit rodinné pole a odejít třeba do hlavního města. Přesto si myslím, že žijí šťastně," uzavírá Filip Simon.
