Vyplývá to z diskuse nevládních organizací zaměřených na ženská práva, která se konala při příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na ženách pod záštitou první místopředsedkyně senátu Aleny Gajdůškové
Loni bylo v Česku nahlášeno 669 případů znásilnění, přičemž objasněno bylo 489 z nich. Data pro letošní rok zatím nejsou známa, nicméně počty nahlášených případů každým rokem rostou.
To však nutně nemusí být špatná zpráva. Podle Adrieny Gabrielové ze sdružení proFem se totiž více žen odhodlá znásilnění nahlásit. Ženy se prý přestávají bát s policií komunikovat.
Pozitivní trend do jisté míry způsobila generační obměna v řadách policistů. "Mladí lidé, kteří přicházejí k policii, jsou v tomto ohledu lépe vyškoleni. Více se o problém zajímají," domnívá se Gabrielová. Policisté, kteří v tomto ohledu nejsou proškolení, neumí s oběťmi komunikovat. "Když například najdou plačící, zbitou ženu, která jim sama neřekne, že byla znásilněna, nedokážou se jí na to přímo zeptat," dodává.
Přesto však znásilnění stále hlásí jen zlomek žen. Strach obětí oznámit případ na policii přetrvává. Podle odhadů jdou případy znásilnění v Česku ročně řádově do tisíců. Nahlášeno však je pouze asi osm procent z nich. Nejhorší je situace u znásilnění v rodině či v partnerském vztahu, kde oběti skutek ohlásí na policii v pouhých třech procentech případů.
Stereotypy o znásilnění: žena v minisukni a deviant v parku
Odborníci se shodují, že pomoc a podpora pro oběti znásilnění je v Česku nedostatečná. Nedokonalá je také legislativa, což potvrzuje i dokument "Barometr znásilnění v Evropě", který tuto problematiku analyzuje ve 32 evropských zemích.
"Ve většině zemí Evropské unie k prokázání znásilnění stačí, aby oběť uvedla, že se stykem nesouhlasila. U nás ale musí prokázat takzvaný zřetelný odpor proti znásilnění," uvedla Gabrielová.
Podle místopředsedkyně senátu Aleny Gajdůškové by problému pomohlo přijetí Istanbulské konvence, ve které Rada Evropy zavazuje státy k boji proti násilí proti ženám a specifikuje konkrétní kroky. "Přestože se Česká republika na tvorbě této úmluvy podílela, zatím se k ní svým podpisem nepřipojila," uvedla Gajdůšková.
Ve společnosti a především u lidí, kteří se případem znásilnění profesionálně zabývají, tedy u policistů, lékařů, znalců, soudců a podobně, přetrvává řada mýtů. "Stále se předpokládá, že oběť znásilnění je žena, která jde v noci v minisukni, vyzývavě oblečená. Často se také bere jako daná věc, že pachatel je vyšinutý jedinec, který číhá někde v parku," uvedla Gabrielová. Navíc podotýká, že oběti rozhodně nejsou jen mladé ženy. Znásilnění se týká i mužů, dětí a seniorů.
