Fanynka ve mně umřela při cestě dálkovým autobusem Harrachov – Praha, v němž na pražský Václavák mířili i čtyři fotbaloví fanoušci, zatímco já v duchu přísahala, že slovo fotbal už víckrát ani nevyslovím nahlas.
Co přesně jsem musela spolu s vyděšenou osmiletou dcerou vyslechnout, tlumočit nebudu, neboť papír by zrudl hanbou a mně by mohla přijít obsílka za ohrožování mravní výchovy. Omezím se na pět slovních charakteristik: kanál, alkohol, hluk, smrad a Če-chy!
Řidič autobusu zůstal v klidu. Kdyby si nepouštěl nahlas rádio, myslela bych, že je hluchý, neboť na naléhání několika cestujících, ať ostré hochy vysadí, nereagoval. Nejspíš taky fandil Čechům, a kdyby mě někdo z těch opilců vzal lahváčem po hlavě, bylo by to zřejmě tolerováno v rámci národního nadšení.
V Podmínkách pro přepravu cestujících, vylepených za zády řidiče, se obvykle píše, že v autobuse není dovoleno mimo jiné: konzumovat alkohol za jízdy a obtěžovat ostatní hlukem, nevhodným chováním, pachem. Zřejmě jsou tam ty Podmínky vyvěšeny pro dlouhou chvíli cestujících.
Píšu o té jízdě s fanoušky proto, že mi přijde příznačná. Špunty do uší, klapky na oči, a co oči nevidí... Hlavně žádné konflikty a problémy. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby za ohrožování mravní výchovy dítěte popotahovali mě: "Vaše vina, matko, že do autobusu s dítětem vůbec lezete."
Legrace? Ne tak docela. Moje známá se musela nedávno v noci při čekání na autobus legitimovat hlídce policie, protože stála mimo zastávku. Než se hlídka Prahy 8 pokochala prohlížením občanky, poslední autobus ujel.
Aby bylo jasné, proč ona známá nestála na zastávce: vrávoral na ní opilec. Hlídku však víc zaujala ta žena, nejspíš si páni od policie mysleli, že tam šlape. Nechali ji tedy šlapat aspoň pěšky domů. Na slabší a na ženskou si troufnou, ožralu nechají ožralou. Pohodlnější, že?
Čtu v novinách titulky, jak za rušení nočního klidu, pití alkoholu na veřejnosti či vyplivnutí žvýkačky bude pokuta dvacet tisíc, třicet, padesát... Myslím, že si tu z nás někdo dělá legraci. Že je to jen kratochvíle zákonodárců i všelijakých vyhláškodárců a výsměch slušným lidem.
Hektary lesů padnou na zbytečné cáry papíru, vždyť k čemu je nám zpřísňování postihů, když nikdo nic nedodrží a nikdo si na nikom nic nevezme. Policie raději šikanuje nevinného a dalším zase (jako tomu řidiči autobusu, ale i jiným) chybí prostá občanská odvaha zasáhnout, když někdo dělá bordel, byť je to zhusta jejich povinnost. Výsledkem je bordel všeobecný, korunovaný tlacháním, že "máme přece svobodu".
Dělala jsem před pár dny rozhovor s manželkou Petra Čecha. Vyprávěla, že na stadion v Anglii klidně vezme malé děti, neboť nemá proč se bát, takový si tam uměli zjednat pořádek. V Česku máte důvod se bát i v dálkovém autobusu. Příště abych se taky posilnila několika lahváči. Na kuráž.
