Když se nedaří, přidáme si ještě jeden poločas a jedeme v klidu dál. Nejedeme.
Euroústava není Terry Schiavová s nenávratně poškozeným mozkem, která upadla do kómatu.
Euroústava je mrtvá, a pokud má vůbec existovat, tak v jiné podobě a má vzniknout za jiných podmínek. Evropští vůdci ji však nechali připojenou na přístrojích. Možná si tím zachraňují vlastní krky, ale krky Evropanů určitě ne.
Stejně nesmyslný je jejich postoj k příštímu rozpočtu EU. Všichni například vědí, že dotace pro zemědělskou politiku (požírající tento rok 46 procent všech peněz) je nezbytné zásadně seškrtat.
Ale nic takového se v dohledné době nestane. Proto i včerejší handrkování o rozpočtu nepředstavuje nějakou velkou debatu o skutečně potřebných změnách.
Ty přijdou pouze tehdy, jestliže se Unie konečně rozhodne pro rozsáhlejší reformní kroky týkající se daní či penzijních systémů. Přijdou, až si starý kontinent přestane hrát na protipól Ameriky a vrátí se k silnějšímu transatlantickému spojenectví.
Jenže summit v Bruselu se stal opět spíše jenom divadelním představením, v němž už hrají politici jenom sami pro sebe.
Slavný španělský režisér Luis Buňuel v knize Do posledního dechu napsal: "Paměť je neustále zachvacována představivostí a sněním, a jelikož býváme v pokušení věřit, že smyšlenka je skutečnost, uvěříme nakonec, že i naše lež je pravdou."
Evropští politici v Bruselu bohužel opět uvěřili, že jejich smyšlenky jsou skutečností. Kdybychom parafrázovali Buňuela, tak Evropa je „u konce s dechem“.
Čas na změny sice ještě existuje, těch se však od současných politických elit Unie zřejmě nikdy nedočkáme.
 Evropská unie. |
