Od nového autorského zákona si jedni slibují posun k přísným zahraničním zvyklostem, kde se "vyplatí" ukrást spíš auto než nápad. Druzí se bojí, že přijdou o dosud snadné zisky. A třetí namítají: Ochrana práv je nutná už kvůli přijetí do Evropské unie, ale nepřeženeme to? "Rozhodně je to dobře udělaný zákon - v oblasti informační společnosti, která nás čeká, má perspektivu a počítá s naším podílem na evropském trhu," tvrdí Hana Masopustová z ministerstva kultury.
I specialista na autorské právo Petr Pečený tvrdí, že zákon je v zásadě velmi dobrý. "Autory by měl bránit výrazněji, současně zjednoduší denní praxi, ovšem posílí také roli ochranných organizací," shrnul právník. Hlavně však návrh přináší řadu změn.
Malíři budou slavit
Jednu z úprav, která může změnit svět výtvarného umění, obsahuje takzvané právo na slušné vypořádání. Příklad? Neznámý malíř prodá v baru svůj obrázek na pivním tácku za pětikorunu a malý rum. Později se autor proslaví (lhostejno, jestli ještě za svého života, či posmrtně) a týž obrázek bude prodán za milion dolarů. Až dosud se sice malíř (dědic) mohl domáhat finančního plnění od dalších kupců, ale jeho právo bylo velmi nekonkrétní a autoři (či dědicové) je prakticky nevyužívali.
Zato nyní majiteli autorských práv vznikne nárok na podíl z dalšího prodeje díla - ovšem jen v případě, že obchod učiní galerie či aukční síň. Prodávající to musí oznámit kolektivnímu správci práv - ochranné organizaci, která bude za malíře jeho právo na slušné vypořádání vykonávat ze zákona. Lze tedy očekávat souboj několika ochranných organizací, které budou chtít získat hromadné oprávnění pro zastupování výtvarníků. "To může být hodně napínavé," předpovídá Pečený. Proč by měl být nový institut tak zajímavý, když dle zákona všechny "ochranky" nesmějí na své činnosti vydělávat? Protože si mohou ponechávat prostředky na své "nutné náklady" - a co obnáší pojem nutné, toť otázka.
Stít si ukrojí
Další výrazná změna prodlužuje platnost autorských práv na sedmdesát let po smrti autora (práva výkonných umělců a výrobců záznamů trvají jako dosud padesát let). Nakladatelství a divadla, která si už vyhlédla "volné" autory, budou reptat. "Sedmdesát let je dost dlouhá doba," uznává Pečený. "Ale na druhé straně je tu dobrá zpráva: takzvaná retroaktivita zde neplatí, to by bylo proti samé podstatě práva." Čili pokud ochrana práv podle současného zákona již zanikla nebo zanikne před nabytím účinnosti nového zákona, zůstávají "volná" díla "volnými" a doba ochrany se u nich neprodlužuje.
Díky další změně si jistý díl ukrojí i stát. Až dosud totiž práva zanikala, neměl-li autor dědice nebo dědic se práv vzdal; zato podle nového návrhu by majetková práva k těmto dílům vykonávaly státní fondy, fond kultury a fond kinematografie, podporující novou tvorbu.
Anglický král: vyřešeno
Kdyby nový zákon platil už před lety, média by přišla o nekonečný případ Anglického krále. Spor o to, kdo smí zfilmovat Hrabalovu předlohu Obsluhoval jsem anglického krále, když sám spisovatel totéž právo připsal několika osobám, by jednoznačně vyřešil navržený institut výhradního oprávnění. Ten praví: jakmile jednou autor udělí písemnou smlouvou třetí osobě výhradní oprávnění k užití svého díla, jakékoli pozdější smlouvy na užití téhož díla jsou neplatné.
Celníci se zapotí
Na celnicích bude rušno. Přesněji se stanoví povinnost celníků poskytovat potřebné údaje autorům a ochranným organizacím. Přístroje sloužící k rozmnožování či šíření děl (videopřehrávače, magnetofony nebo kopírky) totiž mají být zpoplatněny. Z prodeje a dovozu těchto přístrojů nově náleží poplatky autorům a výkonným umělcům - nelze tedy vyloučit, že se změna promítne i do jejich ceny. Kromě toho celníci musí i nadále pátrat po různých "chytrých" věcičkách, které mohou sloužit k porušení autorských práv. Zákon totiž zakazuje dovoz, výrobu i šíření technických pomůcek tohoto typu - třeba dekodérů, které umějí "odemknout" zakódovaný program placené televize.
Autor si to rozmyslel
Nový zákon počítá s naší slušností. Co si z očí do očí slíbíme, to platí. S výjimkou výhradních práv (viz případ Anglický král) už nemá platit povinnost písemných smluv. Postačí dohoda ústní a paragrafy již také nestanoví, co všechno musí smlouva obsahovat, aby byla platná. "Ohromně to zjednodušuje běžnou praxi," míní Pečený, "nebude už třeba jmenovat výslovně veškeré druhy šíření díla či přesnou odměnu. Dokonce je možné sjednat bezplatný převod práv k užití díla, což dosud nešlo."
Přesto právník doporučuje nadále uzavírat smlouvy písemné - kvůli právní jistotě a vymahatelnosti. A jeden z bodů návrhu nepovažuje za příliš šťastný: autorův nárok na "přiměřenou dodatečnou odměnu". Jenomže co obnáší pojem "přiměřená"? Podle jakých kritérií se o tom bude rozhodovat? Dají se prý čekat zajímavé spory. Autor dostane do ruky i další trumfy. Může od výhradní smlouvy odstoupit, jestliže druhá strana nevyvíjí dohodnutou činnost - tedy pokud, dejme tomu, producent nezačne točit film podle autorova díla.
A dokonce si autor může celý projekt takříkajíc rozmyslet! Návrh zákona uvádí, že autor může od smlouvy odstoupit, jestliže "dodatečně změní své přesvědčení" a "zveřejněním by byly nepříznivě dotčeny jeho oprávněné osobní zájmy" - ovšem smí tak učinit výhradně před tím, než je dílo zveřejněno, poté už má smůlu. Jaké přesvědčení má zákon na mysli? Prý jakékoli, tvůrčí, ideové, ale třeba i náboženské. "Teoreticky vzato může Rushdie přestoupit na islám," vyhrocuje aplikaci Pečený, "ale jeho Satanských veršů by se to už nedotklo, pouze nových věcí, které ještě nebyly vydány."
Ať žije kolektiv
Velice se posilují pravomoci ochranných organizací. Pro velká média to prý přinese užitečné zjednodušení, méně papírování. Ovšem netýká se to živých veřejných produkcí výkonných umělců! Hraje-li kdokoli na koncertě pouze své vlastní písně, může se zastupovat individuálně, tedy bez ochranné organizace. Budoucí zákon počítá i s další praktickou novinkou, takzvaným společným zástupcem. Příkladně za celý orchestr vyjednává jeho vedoucí. Ale co když s jeho kroky nejsou řadoví hráči spokojeni? "Stačí, když se vzbouří nadpoloviční většina," vysvětluje právník.
Režisér neví, čí je
Pro režijní profesi navrhovaný zákon přináší zvláštní dvojí výklad. Na jedné straně sice konečně stanoví, že autorem audiovizuálního díla (filmu) jako celku - aniž jsou přitom jakkoli dotčena práva jednotlivých tvůrčích profesí - je jeho režisér. Ale na druhé straně divadelní režisér není ze zákona "autorem" představení, nýbrž jen "výkonným umělcem". Natočí-li tedy režisér Novák podle Čechovovy povídky film, třebas vůči předloze až pietně věrný a málem doslovný, získává statut autora díla. Ale jestliže tentýž Novák podle téže Čechovovy povídky nastuduje divadelní inscenaci, kupodivu mu autorství nepřísluší, i kdyby výsledek ani sám Čechov nepoznal. "Mě už nic nepřekvapuje," reagoval suše Viktor Polesný, režisér pracující pro divadlo i televizi.
