„Naším hlavním cílem bylo identifikovat místo, kde došlo v roce 1961 k likvidaci obsahu skladovaných uren,“ říká Jan Mařík, ředitel Archeologického ústavu AV ČR. Archeologové při unikátní akci na podzim loňského roku začali identifikovat pohřebiště, kde se nachází ostatky přibližně osmdesáti politických vězňů. V pondělí výsledky výzkumu oznámili na tiskové konferenci.
Pozůstatky spálených kostí vědci nalezli v zemi v místě bývalého popraviště, kde byl mezi lety 1947 a 1954 vykonáván trest smrti. Tip na místo dostali od vědců z Národního archivu a Vězeňské služby ČR, kteří se identifikací a celkově příběhy zapomenutých umučených lidí věnují.
Historici mapují tajná pohřebiště z dob totalit. Může v nich být až 14 tisíc těl |
„Potomci zemřelých se nás dlouhodobě ptají, kde ostatky jejich blízkých jsou. Zaslouží si odpovědi, proto jsme se dali do pátrání a po letech se i díky novým technologickým metodám podařilo některé ostatky nalézt,“ sděluje Alena Šimánková z Národního archivu.
Jedním z charakteristických znaků totalitního vězeňství v letech 1948-1965 bylo právě pohřbívání ostatků zemřelých vězňů a popravených lidí na utajovaných místech, zejména pokud se jednalo o odpůrce komunistického režimu.
„Šlo o utajovaná místa, zejména na pražských hřbitovech v Ďáblicích a Motole, dále na Ústředním hřbitově v Brně v sektoru 5 a na zaniklých vězeňských hřbitovech ve Valdicích, Vrchlabí a na Mírově. V Hradci Králové a Plzni byly pohřbívány ostatky některých vězňů po využití zdejšími anatomickými ústavy,“ vysvětluje Aleš Kýr, vedoucí Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR.
Rodiny neví o stovkách mrtvých
Komunisté zpopelňovali ostatky popravených a zemřelých vězňů v Praze v letech 1948 - 1953 v krematoriu ve Strašnicích a později v Motole. Pankrác se pro ně stal „centrálou“ kde se urny začaly skladovat a nikdo nevěděl co s nimi. „Štrougal nakonec vydal rozkaz, že urny starší jednoho roku se mají ničit,“ dodává Kýr.
Prostor byl po likvidaci uren vyklizen, šibenice z obou popravišť odstraněny a nyní jsou k vidění uvnitř pankrácké věznice jako památka na zločiny minulého režimu. „Poté bylo místo ponecháno ladem až do roku 1992, kdy tam vzniklo pietní místo,“ upřesňuje Kýr.
Podle něj existuje více než 630 vězňů, jejichž ostatky nebyly vydány rodinám podle předpisů.
Hrdinové leží vedle zrádců. Ďáblické pohřebiště proto čeká pietní úprava |
„Dále bylo využíváno krematorium v Plzni, například pro popraveného generála Heliodora Píku a vězně z Plzně, v Karlových Varech pro vězně z Jáchymova a Ostrova nad Ohří, v Brně pro popravené a vězně z Brna, Jihlavy a Uherského Hradiště, v Olomouci pro vězně z Mírova, a také v Pardubicích, Nymburku, Semilech a Liberci pro vězně z Valdic,“ doplňuje Kýr.
Pomáhá i georadar
Měření na Pankráci nakonec zachytilo výraznější anomálie především podél jižní strany vězeňské nemocnice. Archeologové nezachytili žádný výrazněji zahloubený objekty typu jáma. „Antropologická analýza nicméně s vysokou pravděpodobností ukázala, že v odebraných vzorcích zeminy jsou rozptýleny drobné částečky spálených kostí,“ vysvětluje Mařík.
S výskytem popela lze podle archeologů počítat v celém rozsahu pietního místa. Archeologové při práci využívali takzvané nedestruktivní metody. „Při odběru vzorků pedologickým vrtákem jsme vypadali spíše jako hledači pokladů,“ říká Mařík.
Výsledky archeologického nálezu v pankrácké věznici představili zleva Alena Šimánková z Národního archivu, Aleš Kýr, vedoucí Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR a Jan Mařík, ředitel Archeologického ústavu AV ČR.
Pomáhal jim také georadar, což je přístroj pracující na principu průniku a odrazu elektromagnetických rádiových vln. „Z vysílače pulsují rádiové vlny do zemního podloží. Odtud jsou odráženy zpět k povrchu z rozhraní jednotlivých vrstev, které mají odlišné vlastnosti,“ vysvětluje Mařík.
Mezi zemřelými byli jak popravení odpůrci režimu z různých věznic v Česku, tak lidé, kteří zemřeli v pankrácké vězeňské nemocnici. „Byli mezi nimi také vojáci, kteří se účastnili protikomunistického odboje,“ přibližuje Šimánková.
Podle archivářky šlo kupříkladu o odbojáře Václava Švédu či Zbyňka Janatu. Připomněla také, že dosud nebyly nalezeny ostatky novináře Záviše Kalandry odsouzeného k trestu smrti spolu s Miladou Horákovou, jehož urna byla na Pankrác dovezena.
