Jiří Pacholík strčil do jednoho z žáků a uštědřil mu políček. Nejdřív ho vybídl, aby sklidil věci z uličky. Žák ale reagoval větou ve smyslu "slož si to sám, ty šmejde". - video a článek o řediteli, který dal facku žákovi, najdete zde
"V žádném případě bych neodsuzovala ředitele, že ztratil nervy," řekla místopředsedkyně zelených Dana Kuchtová.
"Když jsem byla ministryně, stalo se mi něco podobného dvakrát, jeden z těch lidí byl výborný pedagog. Být na místě jeho nadřízených, určitě bych s ním jednala, nervy máme každý jen jedny," míní.
Účastníci diskusí na zpravodajských serverech často soudí, že by se tělesné tresty, poprvé formálně zrušené už v roce 1870, měly vrátit. Ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková se ale obává, že by to nemělo patřičný efekt.
"Facka totiž přebolí a ten konflikt eskaluje. Žák poté vymyslí ještě něco zákeřnějšího, konflikt se projeví v jiné formě. Dnes už tělesný trest problém nevyřeší," obhajuje svůj názor Stehlíková, která se problematikou tělesných trestů dlouhodobě zabývá.
Rozhodnutí ředitele Stehlíková chápe. "Z profesního hlediska a etiky bylo naprosto správné, jednak se omluvil a jednak dal signál do společnosti, že tělesné tresty na školách jsou minulostí."
Ministr školství Ondřej Liška s ní ale nesouhlasí. "Podle mého názoru je výpověď neadekvátním řešením. Vše se mělo nejprve důkladně vyšetřit a poté teprve učinit opatření."
V mobilech problém není
Mobilní telefon, kvůli kterému zřejmě video uniklo, je přitom prostředkem, nikoliv příčinou problémů. K plošnému zákazu jejich používání by se podle Lišky musel změnit školský zákon. Kuchtová ale upozorňuje, že by takové řešení nebylo šťastné.
"Jednak by to trvalo dlouho po legislativní stránce, taky by se mohly objevit pokusy takové úpravy zneužít," soudí.
S Liškou se shoduje v tom, že nejlepším řešením je, když si podobný zákaz zavedou školy individuálně - podle Lišky úpravou školního řádu.
Podle ředitele Prvního obnoveného reálného gymnázia Václava Klause mladšího je nepoužívání telefonů o hodině "snad otázka základní slušnosti", plošný zákaz by považoval za naprostý nesmysl.
Jenže všude ona "základní slušnost" zřejmě nefunguje a žáci si chování pedagogů "dokumentují". "Máme dokonce instrukce trvat na smazání záznamu, pokud bychom si všimli, že nás děti fotografují nebo natáčejí," řekla učitelka z Libereckého kraje, která si nepřála být jmenována.
Pomoci může psycholog
Co vlastně učitelům zbývá, pokud jim žáci odmlouvají, neposlechnou nebo se vysmívají? "Učitel má více možností, než si myslí," říká Kuchtová. "Standardní postup je přivolání kolegy, pohovor s rodiči, případně důtka."
To ale nemusí vždy zabrat, a tak Kuchtová pokračuje: "Ještě účinnější může být využití školního psychologa. Žáci obvykle nemají důvěru svěřovat se s problémy učitelům a rodičům," tvrdí Kuchtová, že neznámý člověk-odborník může mít šanci na úspěch.
Přimlouvá se za to i Stehlíková. "Hlavní komunikační prostředek je autorita učitele. Ne každý ji ale má, někteří žáci se ji navíc snaží soustavně snižovat. Když to překročí únosnou mez, je potřeba zvrátit trend klesajícího počtu školních psychologů, klást důraz na komunikaci učitelů s rodiči, případně využít psychologické poradny, vypočítává Stehlíková.