Dostali ji i šéfové bezpečnostních výborů obou komor parlamentu. Memorandum vypracovali Ivan Gabal, Antonín Rašek a "vlivní armádní velitelé s velkou zodpovědností", které však Gabal nechtěl jmenovat.
Špidlovi a jeho ministrům vyčítají, že netuší, k čemu armádu vlastně mají. Zejména proto prý vláda vojákům dosud nesdělila, co od nich při obraně země očekává.
"Armáda kabinet zajímá jen jako rozpočtová rezerva státu. Vládu přitom nezajímá, co by měla armáda umět při ohrožení republiky či pomoci lidem při katastrofách," vysvětluje Gabal.
Pokud vláda armádu nebude posuzovat také úrovní její připravenosti, změní se vojsko podle Gabala v jakýsi luxusní klub branných her bez výraznějšího přínosu pro bezpečnost země.
Že se vláda armádou již léta nezabývá, dokazuje podle expertů i následující příklad: vláda nejprve vyzbrojí letectvo dvaasedmdesáti bitevními letouny za padesát miliard korun a potom mu sdělí, že na jejich provoz vojáci nedostanou peníze, takže si jich mohou nechat jen jedenáct.
Práce poukazuje na neustálé reorganizace a změny ve vysokých vojenských funkcích i na odchody jen těžko nahraditelných odborníků, kteří ztratili iluze a víru v možné změny k lepšímu. Úbytek schopných vojáků signalizuje podle Raška citelný pokles morálky armády.
Vojsko se podle memoranda zbavuje tisíců mladých profesionálů, protože pro ně nemá místo, a současně najímá tisíce dalších, s nimiž počítá pro nové funkce. "Zcela se jim to vymklo z rukou," míní Rašek.
Základní příčinou prohlubujících se potíží armády je podle expertů fakt, že si Česko neurčilo žádné národní zájmy. Pokud by je vláda definovala, věděla by, jaké úkoly a možnosti z toho vyplývají pro politiku, ekonomiku i ozbrojené síly.
"Proto vznikají nákladné projekty, proto se neustále reorganizuje, a vzápětí někdo jiný zjistí, že je to vlastně k ničemu," míní bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.
Ladislav Šticha, mluvčí ministra obrany, diskusi o armádě vítá: "Vláda dosud armádě nesdělila, co od ní očekává. Vojsko se pak často zmítá ve fatálních kotrmelcích."
