To i radši přihodím nějakou tu kačku státu, co ho chce ODS oškubat kvůli zrušení voleb, a tudíž promrhané kampani. Pardon, nikoli ODS, ale David Vodrážka alias blb z Horní Dolní, k němuž svého místopředsedu vzápětí přirovnal Mirek Topolánek.
Hezky nám ten týden uběhl: někdo ve vedení ODS se zbláznil, parlament je prolezlý tabákovými lobbisty a celá ta nálož mé deziluze začala naším redakčním testem, které strany jsou ochotné vzít milion za změnu zákona o hazardu. Odpověď už znáte: kdekteré.
Ano, potrefené strany (komunisti, TOP O9 a dílem KDU-ČSL) se promptně zbavily svých největších hříšníků. Možná jsem paranoidní, ale ta rychlost mě těší a děsí zároveň. Šup šup, ať je vše zapomenuto, nejpozději do těch voleb. Ať nás nepodezírají, že by tu snad mohl vládnout hříšný kolektivní duch. (Takový ten kolektivní duch, co na pražském magistrátu odpověděl MF DNES na pár otázek za primátora Béma, protože ten se k odpovědím nehlásí).
Má paranoia vrtá ještě hloub. Jestli náhodou nejsou ty dvě největší strany, co v testu uspěly, čisté jen proto, že vzít si jeden milion od chlapíka z ulice je pro ně příliš malý a příliš amatérský kšeft. Přeháním? Žiju ve světě konstrukcí? Kéž by.
Zdánlivě čistí zelení u mě pohořili den poté. To když se jejich šéf Liška poplácal do hrudi a pravil, že jejich manažer, co se nechytil na úplatek, dostane speciální odměnu (popravdě nedostane žádnou, peníze došly). Můj otec razil výchovnou zásadu, že odměnu si zaslouží výjimečný čin, nikoli samo o sobě slušné chování, protože to je přece samozřejmost. Ve světle logiky této zásady se tedy onen zelenáč dopustil v rámci strany výjimečného počinu. Vida.
Vždycky, když se objeví skandál, politici hned něco chytrého vymyslí. Už navrhují, že práh parlamentu budou smět překročit jen registrovaní lobbisté a všechny schůzky se budou evidovat. Výborně. Těším se na ty záznamy, v nichž budou poslanci evidovat setkání se svými asistenty, kteří lobbují za tabákové firmy. Můžeme se všichni ukontrolovat třeba až k smrti.
Ptám se, kde je obyčejná lidská slušnost, chuť dělat něco pro ideály? Asi jsem naivní. Můj kolega si myslí, že politika už není, co bývala ještě před deseti patnácti lety. Jiný můj známý naopak tvrdí, že dobře teprve bude - až se obmění generace a zmizí ono: Kdo nekrade, okrádá rodinu. Oba se shodnou v tom, že do politiky si dnes chodí lidi vydělat. Chce to hroší kůži - ale co, skandály jsou jen slova, co protečou. Mnoho lidí už politiku ani neřeší, přestala je zajímat.
Zpět k mé otázce z úvodu: Volit půjdu (neboť nejít považuji za nihilismus a ignoranství) s kalkulačkou. Pragmaticky spočítám, co je dobré pro mě, mé děti a mé blízké a co si myslím, že je v rámci občanské solidarity dobré pro ty, kteří se o sebe nemohou sami postarat. Hlas pak hodím jedno komu.
Lze jinak?
