To budou Pařidla. Malá obec kousek za Mostem. Jezdívali jsme kolem nich na kolech na Zatopenou. Koupat se. Hlavně o prázdninách. A ty se opět blížily. Jenže tentokrát...
„Přihlásila jsem tě na pionýrský tábor, jedeš prvním turnusem,“ oznámila mi suše matka po příchodu z práce. „Ale já tam nechci, budu tady s klukama. Z nich nikdo nikam nejede. Ani od Tokárů a těch je nejmíň deset,“ snažil jsem se bojovat. Marně.
„Pojedeš a basta, nebudeš se tu zase flákat po ulicích celý dva měsíce. Co z tebe vyroste? Dopadneš jako tvůj fotr,“ ukončila vcelku předvídatelně hovor matka. Přitom neměla důvod vidět mou budoucnost tak černě. Ve škole jsem proplouval v pohodě s trojkama a ani z chování jsem nikdy horší známku neměl. Když jsme s klukama kouřili, tak jsem nešlukoval a pivo jsem upíjel jenom ze džbánku, abych ho cestou nevyšplíchal. A to čtvrté, to jsem dopíjel v hospodě jenom proto, že už se celé do toho džbánku nevešlo.
Ale co naplat. Matka mi sbalila papundeklový kufr a strčila nás oba do autobusu. Nikoho jsem tam neznal. Naštěstí jsem v tom nebyl sám. S Tondou, co jsme spolu bydleli ve stanu, jsme si docela rozuměli. Bavili jsme se o knížkách od Karla Maye a taky o holkách, jak nějakou pozveme do stanu. Když k nám ale přišly dvě z oddílu Veverek, zrovna držely bobříka mlčení, takže jsme si moc nepokecali.
Pak tam byl Ivo. U rybníka chytal žáby a brčkem je nafukoval. Bavilo ho je sledovat, jak se marně pokouší potopit. Brčko si vždy pečlivě ukládal, aby věděl, jaký konec měl v puse. A tak když odešel chytat další žábu, brčko jsme mu s Tondou otočili. Nás pro změnu bavilo sledovat, jak si dává do pusy ten konec, co ho před tím měla žába v zadku.
Taky tam byl Bořek, co dělal vedoucího u oddílu Skunků. Jednou, když se trošku opil, tak si asi spletl stan a cpal se mi do spacáku. Šťouchal mě do břicha nějakým klackem, nebo co a při tom mi pošeptal do ucha, že už všichni spí a můžeme jít na to. Když jsem se zeptal, na co s ním mám jít, vystřelil ze stanu, ani ho nezapnul.
Srovnávací snímek najdete zde.
