Sám však u soudu přiznal, že od tragické nehody nemůže pracovat, chodí k psychiatrovi a za volant už vůbec nesedne.
Soud ho uznal vinným z nedbalostního ublížení na zdraví s následkem smrti. Rozsudek není pravomocný, Studenovský si pro případné odvolání ponechal lhůtu na rozmyšlenou.
Nehoda se stala 5. září kolem třetí hodiny odpoledne na přechodu nedaleko školy, z níž devítiletý Daniel P. odcházel. Řidič podle svého vyjádření chlapce neviděl a srazil ho. Školák na místě podlehl těžkým zraněním na hlavě a hrudi. Studenovský nebyl pod vlivem alkoholu.- více zde
"Je mi to strašně líto, co se stalo, ale já jsem ho doopravdy neviděl a nevím, jak si tu nehodu mám vysvětlit. Přijížděl jsem k přechodu, zády od něj stál jeden chlapec a mával na ostatní děti. Nevšiml jsem si ale, že by vešel do vozovky. Zastavil jsem ve chvíli, kdy jsem ucítil, že jsem něco přejel," řekl obžalovaný.
Znalci uznali, že řidič chlapce nemusel vidět
Podle znalce z oboru dopravy je možné, že Studenovský skutečně Daniela nemusel vidět. Chlapec totiž přechod již téměř přešel, ale naneštěstí mu vypadla z batohu na zem láhev, která se odkutálela zpět a školák se pro ni vracel. Ve chvíli, kdy se k láhvi sehnul, srazil ho nákladní vůz.
Studenovskému mimo jiné bránil ve výhledu elektrický rozváděč a sloup veřejného osvětlení. Z automobilu navíc nemusel mít výhled do úhlu, v němž se objevil chlapec.
Podle soudu však řidič odpovídal za svou jízdu, navíc nejel místem poprvé, a musel tudíž vědět, že tam je špatný výhled a že jde o přechod v blízkosti školy, po kterém často chodí děti.
Soud přihlédl k mužově bezúhonnosti
Samosoudkyně Daniela Dubná však při výměře trestu přihlédla k dosavadní bezúhonnosti Studenovského, který profesionálně jezdil bez problémů 40 let a boural jednou jedinkrát, a to v roce 1968.
"Jde o velkou lidskou tragédii jak pro rodinu zemřelého chlapce, tak pro rodinu obžalovaného. Citově to můžeme pochopit, ale z právního hlediska nelze popřít, že pan Studenovský zavinil nehodu, při níž zemřelo devítileté dítě. Lze akceptovat, že ho řidič nemusel vidět, ale nemohl přece spoléhat na to, že chlapec na přechod nevběhne," podotkl žalobce František Krejčí s tím, že sice zřejmě šlo o souhru nešťastných náhod, ale vina obžalovaného je nepopiratelná.
Soudnímu líčení tiše přihlíželi i oba rodiče mrtvého chlapce. Matka na konci uvedla, že jí o rozsudek nešlo, ale nechtěla, aby vina spadla nakonec na jejího malého syna.
