Původně poklidná procházka v Údolí oddechu v brněnské městské části Bystrc se změnila v drama, když se setkali vlčák a rotvajler Aran.
Majitelka vlčáka Lenka Baláková tvrdí, že ji rotvajler v psí pranici kousl. Tři dny po rvačce navštívila lékaře s poraněnou rukou a vzápětí požadovala po Aranově majitelce Ester Štěpánové dvaadvacet tisíc korun.
Za bolestné, poškozené tričko a značkové tepláky, za opravu prstýnku, náklady na léky (73 korun), náklady na ošetření vlčáka (38 korun) a za to, že nějakou dobu nemohla řídit auto a za jizvu, která jí zůstala na hřbetu ruky (8 tisíc korun).
"Ten případ je skutečně neobvyklý," usmívá se ústavní soudkyně Vlasta Formánková. „Jednalo se o škodu, kterou měl způsobit žalobkyni některý ze psů. Není důvodu, proč by se majitelé psů nemohli obrátit k obraně svých práv až k Ústavnímu soudu,“ dodala Formánková.
Aran už je ve psím nebi
Podle výroků krajského soudu byl viníkem jednoznačně rotvajler Aran. Jenže Ústavní soud jej v úterý očistil a předchozí rozsudky zrušil.
"Byl porušen princip rovnosti zbraní," praví se v odůvodnění ústavního nálezu. Zbraněmi jsou v tomto případě míněni oba psi.
Zatímco Aran měl náhubek a jeho majitelka jej vedla na vodítku, vlčák pobíhal volně. Může tedy majitelka Arana za to, že ji rozzuřený pes svou silou přetáhl o kus dál, aby se mohl lépe porvat s běsnícím vlčákem?
Navíc přítel majitelky vlčáka strhl, byť nechtěně, rotvajlerovi Aranovi náhubek. Kromě toho při vyšetřování případu nikdo neprovedl rozbor psích slin, takže není vůbec jisté, který pes Lenku Balákovou pokousal.
To jsou nejasnosti, kterými se bude soud znovu zabývat deset let po rvačce.
"Soud musí zkoumat všechny okolnosti, které u toho případu byly a které ho způsobily. Věc nebyla náležitě objasněna," vysvětlila v úterý soudkyně Formánková, proč případ vrátila zpět.
"Jsem moc ráda, že to tak dopadlo. Mám teď pocit, že existuje spravedlnost, zatím mi to tak nepřipadalo," uvedla po vynesení nálezu spokojeně Ester Štěpánová.
Její rotvajler Aran už se v úterý na svou výhru díval z psího nebe. Než se mu po deseti letech od rušného večera v Údolí oddechu dostalo zadostiučinění, zemřel na rakovinu.
