Pro policii to před dvěma lety vypadalo jasně. Věra Jourová, exnáměstkyně ministerstva pro místní rozvoj a bývalá členka ČSSD, měla přijmout dvoumilionový úplatek. Zatkli ji na letišti v říjnu 2006 při návratu ze služební cesty. V ruzyňské vazbě strávila 33 dní a změnil se jí život.
Změnil se také muži, na základě jehož svědectví se Jourová do vazby dostala. Jmenuje se Marek Řičář a dodnes figuruje jako hlavní svědek v kauze zvané Budišov, která se začala vyšetřovat díky reportážím televize Nova. Uplynuly však téměř dva roky a policie situaci nezpřehlednila. Spíš naopak.
Obvinění Jourové bylo zastaveno pro nedostatek důkazů. Řičář se stále ukrývá na neznámém místě pod ochranou policie a spojit se s ním nelze. Role, které byly před dvěma lety jasné: Jourová - viník a součást gangu budišovského starosty Péti, Řičář - oběť, díky níž byl celý gang odhalen, se začaly měnit.
Začněme příběhem Věry Jourové, do něhož se postupně vplétal korunní svědek Marek Řičář.
Úřednická kariéra
Věra Jourová vystudovala teorii kultury na Filozofické fakultě UK. Na stejné katedře absolvoval její pozdější kolega z ČSSD a bývalý šéf kabinetu premiérů Zdeněk Doležel. Také on figuroval v budišovské partě, jež měla podle policie navyšovat rozpočet při čerpání dotací z evropských fondů. Podle Jourové se ve škole nesetkali, seznámili se, až když vstoupila do ČSSD.
Po návratu ze studií zakotvila v Třebíči, kde žila s manželem a dvěma dětmi. Nejprve pracovala v kulturním domě, poté jako tajemnice Městského úřadu. „Byla vždy velmi schopná,“ říká bývalý starosta Třebíče Pavel Heřman. Po odchodu z třebíčské radnice působila v soukromé firmě zabývající se evropskými dotacemi a na zkušenou jezdila do Velké Británie.
. Kauza BudišovHlavními postavami v kauze Budišov jsou bývalý starosta za ČSSD obce Budišov na Vysočině Ladislav Péťa, dále bývalý šéf kabinetu premiérů Paroubka a Grosse Zdeněk Doležel a architekt Marek Řičář, jenž s Péťou založil obecně prospěšnou společnost Bono Publico. Na ministerstvu pro místní rozvoj se ucházeli o eurodotace na opravu budišovského zámku. Podle policie měl být tento projekt nadhodnocen o 30 milionů, Audity MMR to však vyvrátily. Řičářovi měl starosta Péťa vyhrožovat zabitím, a on se proto obrátil na TV Nova. Ta celý případ dokumentovala na skrytou kameru. Její poznatky se staly důkazními materiály pro policii. Péťa s Řičářem na pořízených záběrech hovořili o úplatcích pro Věru Jourovou. Policie to však neprokázala. Řičáře policie stále ukrývá a jeho role není jasná. Zůstaly po něm milionové dluhy. |
Poté přešla na Krajský úřad kraje Vysočina, kde vedla regionální odbor a specializovala se na čerpání eurodotací. Vstoupila také do ČSSD. Proč? „Líbila se mi blairovská politika a myslela jsem, že už mám dost zkušeností, abych mohla jít do regionální politiky. Ale schůzování mě nebavilo,“ vzpomíná Jourová.
Když dostala nabídku, aby kandidovala na hejtmanku, odmítla ji podle svých slov s tím, že by neuměla lézt „kamsi“ těm správným lidem.
Mezitím se v Třebíči začal objevovat liberecký architekt Marek Řičář, který zde poznal svou druhou ženu. Vyženil tři děti, které měla s předchozím manželem, a na Třebíčsko začal pravidelně jezdit. Sblížil se se starostou obce Budišov Ladislavem Péťou (ČSSD), založili obecně prospěšnou společnost Bono Publico a začali vymýšlet, jak sehnat peníze na opravu budišovského zámku. Řičář také vstoupil do realitní společnosti Neopolis, v níž už Peťa delší dobu figuroval a která vlastnila několik hotelů.
Jourová se s Řičářem seznámila ještě ve funkci ředitelky odboru na krajském úřadě. Přišel za ní se starostou Peťou a poprvé ji seznámili s projektem Bono Publico.
Paní Europeníze
Na jaře 2003 Jourová nastoupila na ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). Nabídka jí přišla vhod i z osobních důvodů, s manželem se rok předtím rozvedla. „Exministr Pavel Němec (US-DEU, pozn. red.) hledal někoho, kdo se domluví s hejtmany a vymyslí, jak čerpat peníze u eurofondů. Do roka jsme program pro čerpání eurodotací spustili. Postavila jsem systém s přísnými kritérii a schválně jsem si v něm přisoudila nulovou účast při rozhodování o distribuci peněz,“ popisuje Jourová.
Pro zájemce o dotace z EU se však stala tou, jež „sedí“ na evropských penězích. V roce 2004 ji opět navštívili Peťa s Řičářem. „Přišli konzultovat projekt Bono Publico. Seznámila jsem je s podmínkami, podali si projekt, ale byl zamítnut. Pak začaly poměrně silné tlaky, aby byl projekt vrácen do hodnocení. Jak od starosty Péti, tak od pana Vlasty, asistenta Jiřího Paroubka, který se mezitím stal ministrem,“ vypověděla Jourová na policii.
Starosta Péťa přišel znovu a Jourová mu poradila, aby projekt změnili a přibrali si partnera. Nabízela se Třebíč, jež je pod ochranou UNESCO. „V projektech se bodují synergické hodnoty, tedy když se spojí více partnerů. Šlo o standardní rady, které lze vyčíst z každé metodiky,“ rekapituluje Jourová.
Když Péťa s Řičářem podali opravený projekt, do něhož vstoupilo město Třebíč, uspěli a byla jim přislíbena dotace ve výši 65 milionů. „Ten projekt byl zřejmě opravdu dobrý a později to potvrdily dva nezávislé audity,“ říká Jourová.
Architekt Řičář kromě projektu pro Budišov podal také projekt na internetizaci obcí v mikroregionu Podještědí. „Předložil projekt, který neodpovídal požadovaným financím. Zamítli jsme ho. Pan Řičář dobře věděl, že nerozhoduji o přidělování dotací. Přesto už v roce 2004 napsal e-mail, v němž mě obvinil, že jsem zkorumpovaná,“ popisuje Jourová, co se dozvěděla v průběhu vyšetřování. O úplatcích pro ni totiž na záběrech skryté kamery TV Nova hovořil se starostou Péťou zejména architekt Řičář. Z čeho vznikly spekulace o úplatnosti Věry Jourové, které se dodnes vedou na Třebíčsku i v hlavním městě?
Souvisejí s firmou jejího exmanžela Archatt, která se specializuje na rekonstrukci památek a účastní se výběrových řízení. Některé zdroje MF DNES uvedly, že právě díky vazbám Jourové získávala firma Archatt zakázky. K těmto tvrzením však chybějí důkazy.
„Mohu naprosto vyloučit, že bych na zakázky pro firmu mého exmanžela měla nějaký vliv. Proč bych se k něčemu takovému snižovala? U dotací ze státního rozpočtu jsem nikdy nefigurovala, specializovala jsem se na evropské dotace,“ vysvětluje Jourová a dodává, že už ji podobná nařčení štvou a bude se bránit podáním trestního oznámení.
Také jejího exmanžela obvinění rozladila. „Už pět let jsem ji neviděl. Je to absurdní. Bývalá žena mně pomohla akorát od peněz při rozvodu. Děláme jen státní zakázky a všechny máme zaarchivované. Můžete si vše zkontrolovat,“ reagoval František Joura.
Vraťme se k případu Jourové a svědka Řičáře. Když s projektem pro Podještědí nepochodil na odboru, jejž vedla Jourová, zkusil to na regionálním odboru a uspěl. Tehdejší náměstek Král dokonce projekt podpořil osobním dopisem. Mikroregion Podještědí dostal od MMR na zpracování projektové dokumentace dotaci 15,5 milionu korun.
Podještědští peníze zaslali do společnosti Bono Publico a odtud putovaly do architektonické firmy Marka Řičáře Ateliér Habitat. Problém nastal ve chvíli, kdy MMR přišlo na totéž, co předtím zjistila Jourová a její kolegové. Že totiž projekt nemá hodnotu 15,5 milionu. „Uznatelné náklady projektu byly vyčísleny pouze na částku 935 tis. Kč,“ píše se v tiskové zprávě MMR.
Dnes je musí vrátit nikoli Řičář, který peníze dostal, nýbrž mikroregion Podještědí, jenž byl oficiálním žadatelem. „Mám v kanceláři dvě krabice s projektovou dokumentací, která má mít hodnotu 15 milionů. Od ministerstva mi přijde nefér, když nejdřív řeklo, že projekt hodnotu má, a pak ne. Peníze na vrácení nemáme a jako dlužníci jsme odříznuti od dotací,“ říká Jana Švehlová, předsedkyně mikroregionu Podještědí, kde si problém vysvětlují i tak, že na MMR bojují různé vlivové skupiny.
Obvinění bez důkazů
Tahanice kolem dotací pro Budišov a Podještědí se odehrávaly v době, kdy Jourová z MMR odcházela. „Pokud se pamatuju, dotaci pro Bono Publico schválila výběrová komise v listopadu 2005 a Řičářův projekt na Podještědí jsme zamítli o měsíc později,“ vzpomíná Jourová.
Začátkem roku 2006 z MM Rodešla a po jejím odchodu Řičář s projektem pro Podještědí uspěl u zmiňovaného regionálního odboru. Proč Jourová MMR opustila? „Cítila jsem, že jsou snahy dostat mě pryč od evropských peněz,“ říká Jourová, která se začala živit konzultacemi na čerpání eurodotací.
Mezitím už běžela reportáž na Nově točená skrytou kamerou, která na podzim 2006 vyvrcholila zatčením Péti, Doležela, Jourové a úředníka z resortu zemědělství.
Policie vycházela ze záběrů, které Nova pořídila. Byly na nich důkazy usvědčující Jourovou z převzetí úplatku? „Já ani televize Nova jsme Jourovou do vazby nezavřeli, to ať si zodpoví policie. Sám jsem se jejímu zatčení divil, protože kromě opakovaných tvrzení Péti, jak má Věru ‚vyřešenou‘, a chvástání o milionech pro ní jsem o žádných jiných ‚důkazech‘ nevěděl,“ říká Aleš Vébr, novinář, jenž měl v reportáži roli špiona a naoko spolupracoval se starostou Péťou.
Jourová se ve vazbě seznámila se svědeckými výpověďmi, které měly dokázat, že úplatek vzala. Mezi nimi bylo svědectví Marka Řičáře. Policii sdělil: „Starosta Péťa přede mnou řekl, že dal Věře peníze.“ „Když se ho můj obhájce pak ptal: Jak to víte, že jí zaplatil?, odpověděl, že to neví,“ popisuje Jourová.
Na řadě je policie
Její vyšetřování skončilo. Může policie říct, jaké důkazy měla ke vzetí do vazby? Vyšetřovatel, jenž měl případ na starosti, od policie odešel a ten, který jej převzal, se odmítl vyjádřit. Státní zástupkyně Eva Vycpálková, která případ dozorovala, jen sdělila: „Důkazy a pochybnosti tam byly, ale v závěru jsme vyhodnotili, že by to před soudem nemělo šanci na úspěch.“
MF DNES se snažila zkontaktovat Marka Řičáře, který by nepochybně celý případ uvedl do dalších souvislostí. Jeho obhájce Martin Köhler uvedl, že je stále pod policejní ochranou. „Dostat se k němu jsem schopen já a pár dalších lidí. I u mě trvá domluvení schůzky několik týdnů. Vím vše, ale nejsem oprávněn poskytovat informace,“ uvedl Köhler. MF DNES jeho prostřednictvím poslala Řičářovi otázky, ale do uzávěrky neobdržela odpovědi. Jaké je tedy resumé zamotaného případu po téměř dvou letech?
Mezitím, co byla Jourová ve vazbě, jí někdo vykradl byt a „vyluxoval“ konto. Přišla o řadu zakázek a ocitla se bez prostředků. Dcera se jí zhroutila a několik měsíců nebyla schopná vyjít z bytu. Dnes se chce Jourová soudně domáhat náhrady vzniklých škod, i když jak sama říká: „Ty finanční nebyly nejhorší.“
A co zbylo po Marku Řičářovi? Kromě zmizelých 15 milionů, které musí vracet podještědské obce, jsou tu i další nevyřešené kauzy. Z firmy Neopolis se v době, kdy v ní podle nového vedení figuroval Řičář se starostou Péťou, ztratilo 60 milionů. Řičářovu firmu Ateliér Habitat také žaluje ČSTV, která se soudí o nedodání zakázky a vzniklé škody.
Jenže majitelem Ateliéru Habitat už není Řičář. Dle rejstříku ho v roce 2007 prodal. Vlastníkem je jistý Ivan Lavric z Moldavska, kterého už rok hledá policie. A pak je tu ještě Petr Procházka, otec dětí, které Řičář vyženil. Zmizely spolu s ním a Procházka už je dva roky neviděl.
Je zřejmé, že otázek je v tomto případu víc než odpovědí. Policie by proto konečně měla rozplést vše, co se za dobu, kdy vyšetřuje, ještě víc zašmodrchalo.
