V počátečních fázích projektu zvaného "můj pes v mém domě" je dobré, abyste si bez jakéhokoli sentimentu uvědomili, že vás čeká razantní změna životního stylu. Všechny důležité okamžiky dne budou od oné chvíle proloženy jako důmyslný sendvič rituály týkajícími se zvířete, jež má v hlavě švýcarské stopky. Balíček nových povinností je však ovázán růžovou mašlí: štěně je živel, který vás vrátí do dětství, přinutí zdokonalit se v neverbální komunikaci a naučí dávat najevo náklonnost.
Malý hnědý pejsek
Domů si můžete odnést štěně buď mezi šestým a osmým týdnem, nebo až tříměsíční - záleží na zvyklosti chovatele. Až tehdy odborník s jistotou pozná, co je v každém zvířeti ukryto. Naplňuje-li některé příslib budoucího mezinárodního šampiona, těžko ho nabídne rodině, která hledá jen přítele a maskota a žádnou účast na výstavách či chovu neplánuje.
V kupní smlouvě by neměly chybět údaje o celkovém zdravotním stavu, případně o vrozené vadě, a cena. Stejně důležitý je dobře vyplněný rodokmen a očkovací průkaz. Platí, že pes by se k vám měl dostat až poté, co byl dvakrát přeočkován a odčerven.
Původ vašeho čtyřnohého přítele však nezbytně nemusí být průzračně jasný. Schopnost učarovat mají totiž i štěňata "od sousedů", kde se fence skorokokršpaněla v kritických dnech hárání plamenně dvořil skoroknírač z horního konce vsi. Ve filmu Vesničko má středisková dostalo takové stvoření přídomek von Bahnhof, slavný James Herriot mu eufemisticky říká "malý hnědý pejsek".
Voříšek Aldy se dostal ke Kateřině a Manuelovi Kostarovým jako dar kamarádky. Ta koupila malého "vlčáka" v hospodě od opilého majitele, který s ním zacházel tak surově, že šlo spíš o spontánní akt záchrany než o promyšlený čin.
"Štěně jsme si pochovali, a už nešlo ho odmítnout," vzpomíná paní Kateřina. "Dalším překvapením byla ale reakce veterináře. 'Vlčák? Jste si jisti?' ptal se nedůvěřivě a viditelně se bavil."
Veterinář Pavel Sutnar ze západočeských Blovic má ale o voříšcích dobré mínění: "Je méně pravděpodobné, že budou trpět dědičnými nemocemi, třeba kožní alergií či chorobami páteře. Rébusem sice zůstává konečný vzhled i povaha, lecčemu však lze předejít dobrou výchovou."
Majitel takového štěněte však musí vzít péči o jeho zdraví co nejdříve do vlastních rukou. Roztomile kulaté bříško je totiž zřejmě plné škrkavek nebezpečných jak pro zvíře, tak pro děti kolem něj, proto musí co nejdříve projít nezbytným odčervením. Další nutností je očkování, bez něhož je štěně vystaveno velkému riziku virové nákazy, jež mívá smutný konec. Cesta do veterinární ordinace by tedy měla být první společnou výpravou.
Hrůza prvního dne
Odchod ze smečky štěňat, v níž si váš malý pes hrál, bojoval o své místo na slunci a osvojoval si pod dohledem matky první návyky, může být značně stresující. Nechte ho proto sžít se s novým domovem v klidu a pomalu: musí si všechno teprve prohlédnout a očichat. Ušetřete ho hlučných návštěv a stálého hlazení. Smutné kňučení prvních nocí vám pomůže utišit tikající budík, zabalený do froté ručníku v připraveném pelíšku - připomene mu tep srdce jeho psí matky.
Útočiště štěněte by mělo splňovat hned několik podmínek: mělo by být pohodlné, měkké a snadno udržovatelné. Proutěné koše jsou sice dekorativní, ale jen zpočátku -podnikavá štěňata je vášnivě ráda ohryzávají. Velmi se osvědčují měkce vystlané přenosky z umělé hmoty.
Jak veterináři, tak chovatelé tvrdí, že neexistuje přesvědčivý důvod, proč držet psa trvale ve venkovní boudě. Pokud se však přece přikloníte k tomuto řešení, pořiďte mu boudu dostatečně velkou, důkladně zateplenou, suchou a rozhodně ne zastrčenou kdesi vzadu na zahradě. Izolace je totiž pro každého psa tím nejkrutějším trestem. Zjistíte to ostatně sami - stačí jen vrátit se domů mnohem později než obvykle.
"Sotva jsem stačil doma rozsvítit, cosi mi vymrštilo nohy vzhůru a já se válel po podlaze," vzpomíná Rostislav Gála z Nových Mitrovic na "dětství" svého pudla Vika. "Pes seděl na křesle a se zájmem si mě prohlížel. Po několika marných pokusech vstát jsem zjistil, co se vlastně stalo: ten lotr se nějak dostal na polici, kde rozkousal pytlík s hrachem. Vynadal jsem mu tenkrát jako psovi."
Snadno, rychle, zdravě
Potravou, na niž je štěně zvyklé, vás pro první dny vybaví většinou chovatel. Psí strava musí obsahovat vyvážený poměr uhlovodanů, tuků a bílkovin spolu s vitaminy a minerály, což u podomácku vařeného jídla sotva kdo odhadne.
"Nejlépe se mi osvědčuje granulované průmyslově vyráběné suché krmivo, které nepotřebuje žádné potravinové doplňky. Do pátého měsíce je ale štěňatům máčím teplou vodou," prozrazuje Jitka Paulínová z Klánovic, jejíž chovnou stanici českého teriéra opustily už za léta desítky odchovanců. "K čisté vodě na zapití musí mít pes přístup po celý den. Do konce čtvrtého měsíce je třeba ho krmit čtyřikrát denně, a to v pravidelnou dobu stejnými dávkami, které se řídí podle váhy zvířete a jsou uvedeny na obalu potravy. V pátém a šestém měsíci stačí už rozdělit denní příděl na tři porce, od půl roku dál je potom možné krmit psa jen ráno a večer."
Psíci si snadno zvyknou i na zeleninu, při pravidelném odčervování pak mohou občas dostat kousek syrového masa.
Chyb, jichž se lidé v jejich výživě dopouštějí, je podle Jitky Paulínové mnoho. Mnozí nevědí, že by měli před štěnětem utajit všechny výrobky z kravského mléka včetně sýrů, uzenin, sladkostí i pečiva. Zcela zakázané jsou štípavé drůbeží kosti - ty lze nahradit velkými telecími klouby. Vhodné pamlsky - čokoládu, žvýkačky nebo sušenky - jsou k mání ve stejných obchodech jako suché krmivo.
Jen pro silné nervy
S výchovou štěněte je třeba začít hned při příchodu domů. Už to, že odoláte úpěnlivému nářku a nedáte líbezné kuličce šanci zabydlet se na příštích patnáct let ve vaší posteli, je výchovný akt. Stejně tak hluší buďte k výmluvným prosbám o sousto z vašeho talíře, jinak strávíte značnou část života s vytrvalým loudilem u nohy.
Trpělivost pohříchu svatou vyžaduje zvládnutí problému s vyměšováním. Vývoj močového ústrojí je u psa ukončen teprve mezi 3. a 4. měsícem - do té doby jste odsouzeni k donkichotskému boji s loužičkami a hromádkami.
"Nejlepší je dát pejskovi poblíž pelíšku bedničku s novinami - časem se na ni naučí chodit," soudí cvičitelka Brunclíková. "Jakmile udělá loužičku jinde, nasajte moč houbou a vložte ji do bedýnky - štěně ucítí svůj pach a pozná tak vyhrazené místo. Sem ho také stavte hned po probuzení a po každém jídle."
Výchovným omylem je máčení čumáčků v loužičce a zlostné láteření, ocitne-li se důkaz dobrého trávení na peršanu po babičce. Váš výkřik "Cos to zase provedl, ty darebáku!" sice štěně pochopí díky intonaci jako výraz nelibosti, pravý význam mu však zůstane skryt. V psí hlavě si celou scénu vyloží po svém: pán + loužička = malér. Při nejbližší příležitosti se pak tajně vyčurá za ušákem, zatímco ve vaší blízkosti neuroní dlouhou dobu ani kapku.
S venčením je třeba začít ve čtvrtém měsíci, kdy je štěně už přeočkované. Zpočátku by se mělo dostat ven asi šestkrát denně, čas mezi vycházkami by se měl postupně prodlužovat tak, aby se nakonec ustálil na čtyřech venčeních.
Zločin a trest
S malým psem je to jako s malým dítětem: za každý úspěch je třeba ho pochválit, nebo dokonce odměnit.
K nejúčinnějším trestům řadí odborníci nápodobu mateřského varování. Je tedy dobré vědět, že fena chytá štěně za kůži vzadu na krku. Vy se mu navíc přitom podívejte do očí a přiměřeně mu vyhubujte. Raději s ním však příliš netřeste - tak se totiž chovají psi ke kořisti, kterou chtějí usmrtit. Štěně by podobný naturalismus mohl pořádně vyděsit. Vždycky byste si měli být jisti tím, že vašim pokynům pejsek skutečně rozumí.
"Dobrou výchovu nepotřebují pouze bojová, pracovní nebo služební plemena - poslušní by měli být všichni psi," míní Věra Brunclíková.
Jednu z možností, jak získat dobré vychování na celý život, představuje psí školka, kam se může vydat každé štěně, které dovrší třináctý týden věku. Pod vedením odborníků se tady se svým pánem naučí, jak spolu co nejlépe vycházet. Přivykne děsivým zvukům vysavače nebo fénu, přestane se bát otvíraných deštníků a dotyků cizích lidí, naučí se rozumět základním povelům a v neposlední řadě se proběhne s jinými štěňaty světem, do něhož se narodilo.
Očkovací kalendář
Věk - Onemocnění
6. týden - psinka, parvoviróza
8. až 9.týden - psinka, parvoviróza, infekční zánět jater
12. týden - psinka, parvoviróza, infekční zánět jater, vzteklina
Očkovacích schémat existuje celá řada. Záleží výhradně na zvěrolékaři, jaké z nich zvolí. Podle nákazové situace v místě bydliště a zdravotního stavu štěněte se může rozhodnout očkovat ho i proti leptospiróze, koronaviróze, infekční laryngotracheitidě, parainfluenze či lymeské borrelióze.
 Začátek společného soužití bude velkým testem vaší ostražitosti. Štěně totiž mohou nadmíru zajímat elektrické šňůry a zásuvky. Bydlíte-li v domku, budete muset zabezpečit i schody, bazén, ploty, ostré nástroje a jedovaté nástrahy. Štěně sice dlouho a často spí, stejně důležité jako odpočinek jsou však pro něj hračky. Tabu je ale všechno, co by mohlo roztrhat a spolknout. Pokud mu dáte na hraní své staré bačkory, už předem se v duchu rozlučte i s italskými lodičkami. Proto je moudřejší investovat raději do přiměřeně velkých míčů, umělých kostí, do kroužků z tuhé gumy či do masivních hadrových copů, které zároveň čistí zuby. |
