„CD“, jak se konferenci neformálně říká, dlouho sloužila jako jediné multilaterální fórum pro jednání o odzbrojení na světě. Mezi mnoho jejích působivých úspěchů patří Konvence o biologických a chemických zbraních, Smlouva o nešíření jaderných zbraní nebo Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek. Velká část tohoto pokroku byla dosažena během studené války, což dokazuje, že i v dobách hlubokého politického rozkolu lze vytvářet celosvětově platné právní normy.
Paralýza
Dnes však s CD není leccos v pořádku. Konference funguje na základě konsensu a její členské státy mají odlišné priority. Některé si přejí jednání o jaderném odzbrojení, jiné chtějí zakázat výrobu štěpných materiálů pro zbrojní účely a ještě jiné trvají na tom, že taková úmluva by se měla vztahovat i na existující arzenál. Některé země si přejí smlouvu o bezpečnostních zárukách pro nejaderné státy, aby je ujistily před hrozbou nebo použitím jaderných zbraní, zatímco jiné chtějí smlouvu bránící závodům ve zbrojení ve vesmíru.
Ronald Reagan a Michail Gorbačov podepisují ve Východním pokoji Bílého domu dohodu o odzbrojení. (8. prosince 1987)
Namísto diskusí plných kompromisů a vzájemných ústupků však nastala paralýza. Krátká jiskřička naděje se objevila v roce 2009, kdy vědomí paralýzy dovedlo konferenci ke konsensu v otázce programu činnosti. Tato agenda bohužel nikdy nebyla zavedena do praxe. V důsledku toho se CD patnáct let nepodařilo dosáhnout jakéhokoliv podstatného pokroku. A my dnes jednoduše nesmíme dopustit, aby se jedna ztracená dekáda prodloužila o druhou.
Takhle to dále nejde
Budoucnost CD je v rukou jejích členských států. Agenda odzbrojení a nešíření zbraní je však příliš důležitá na to, aby CD upadla do bezvýznamnosti a jednotlivé státy se začaly poohlížet po jiných vyjednávacích platformách. Loni v září jsem svolal do OSN jednání na vysoké úrovni, které se mělo zabývat možnostmi revitalizace činnosti CD a podpořit multilaterální jednání o odzbrojení. Účastníci – mezi nimiž byly i desítky ministrů zahraničí – jednoznačně zdůraznili, že členství v CD je výsadou. Totéž platí o pravidlu konsensu. Jedna nebo dvě země by neměly mít možnost donekonečna blokovat činnost organizace.
Sdělení bylo zřejmé: dosavadním stylem nelze pokračovat. Členské státy CD si musí uvědomit, že budoucnost konference se ocitla na klíčové křižovatce. Pokračující pat zvyšuje riziko, že by některé podobně smýšlející země mohly přenést tuto záležitost na jiné fórum. Patová situace má koneckonců zlověstné důsledky pro mezinárodní bezpečnost; čím déle přetrvává, tím závažnější je jaderná hrozba – v podobě stávajících arzenálů, šíření těchto zbraní a jejich možného přesunu do rukou teroristů.
Generální tajemník OSN Pan Ki-mun zahajuje Valné shromáždění (23. září 2010)
Naléhavě jsem CD vyzval, aby přijala agendu založenou buďto na konsensu dohodnutém v roce 2009, anebo na alternativním aranžmá. Na základě mé žádosti bude celá členská základna OSN letos v červenci jednat o této otázce na zasedání Valného shromáždění, vůbec prvním svého druhu. Vzhledem k tomuto vývoji je současné zasedání CD pro jeho budoucnost klíčové.
Tak pravil Shakespeare
Opětovné potvrzení agendy CD nabízí perspektivu obnovených jednání o odzbrojovacích otázkách. Předchozí dohoda na rozsahu či výsledku by neměla být podmínkou rozhovorů – ani záminkou, proč se jim vyhnout –, ale spíše předmětem samotných jednání.
Současný pat působí ještě znepokojivěji ve světle nedávného dynamického vývoje na dalších frontách odzbrojení, včetně úspěšné loňské konference o revizi NPT a zvýšené pozornosti věnované jaderné bezpečnosti. V době, kdy se svět tak silně zaměřuje na podporu odzbrojovacích cílů, by měla CD této příležitosti využít.
Shakespeare kdysi napsal, že „u věcí lidských jest čas přílivu“. Příliv odzbrojení stoupá, avšak CD hrozí potopení. A pokud nenaplní svou zodpovědnost jednat, pak se Konference o odzbrojení skutečně potopí.
Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
